Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
míru, kdy měli možnost načerpat sílu pro pozdější těžkosti, a reformace mohla postupovat
rychle kupředu. Biskup z Meaux působil horlivě ve své vlastní diecézi: učil duchovenstvo i
lid, propouštěl nevzdělané a nemravné kněze a na jejich místo, pokud to jen bylo možné,
přijímal vzdělané a zbožné muže. Přeložil rovněž Nový zákon. Právě v době, kdy Lutherova
německá Bible vycházela z tiskárny ve Wittenberku, byl v Meaux vydán francouzský
překlad Nového zákona. Biskup nešetřil námahou ani penězi, takže zakrátko mohli Bibli číst
i rolníci v jeho farnostech. {VDV 144.2}
Jako poutníci umírající žízní vítají radostně pramen životodárné vody, tak přijímali tito
lidé Boží poselství. Rolníci i řemeslníci se při své každodenní dřině navzájem povzbuzovali
tím, že spolu mluvili o hlubokých pravdách Bible. Po večerech se už nescházeli v krčmě u
vína, ale shromažďovali se v domácnostech, aby společně četli z Písma, modlili se a
oslavovali Boha. Změny na sebe nedaly dlouho čekat. I když tito nevzdělaní, těžce pracující
lidé patřili k nejnižší společenské vrstvě, projevila se v jejich životě obnovující a
povznášející moc Boží milosti. Tito skromní a laskaví křesťané byli důkazem toho, co
evangelium může pro člověka vykonat. {VDV 144.3}
Šíření evangelia se ovšem neomezilo pouze na Meaux — v celém širokém okolí den za
dnem přibývalo obrácených lidí. Hněv církevní hierarchie po nějakou dobu brzdil král, který
nenáviděl úzkoprsou bigotnost mnichů. Stoupenci papežství však nakonec přesto zvítězili.
Biskup z Meaux si pak musel vybrat mezi upálením a odvoláním. Rozhodl se sice pro snazší
cestu — ale přestože vůdce odpadl, „stádce“ zůstalo pevné. Mnozí podali svědectví o
pravdě uprostřed plamenů. Svou odvahou a věrností tak tito prostí křesťané promluvili k
tisícům lidí, kteří jejich svědectví nezaslechli v dobách míru. {VDV 144.4}
Šlechtic Louis de Berquin
Nebyli to však jen prostí a chudí lidé, kteří se v utrpení a za posměchu odvážili svědčit
pro Krista. I mezi zámeckým panstvem se našli ušlechtilí lidé, kteří si pravdy cenili více než
bohatství, postavení nebo i vlastního života. Šlechtické brnění ukrývalo často silnějšího a
pevnějšího ducha než biskupské roucho a mitra. Louis de Berquin měl šlechtický původ.
Byl to udatný dvorní rytíř, zajímající se o studium a vědění, uhlazeného chování a mravně
bezúhonný. Dobový spisovatel o něm řekl: „Horlivě plnil papežská usnesení, pilně se
účastnil mší a kázání… Nad všechny ostatní své ctnosti vynikal mimořádnou nenávistí vůči
luterství.“ Boží prozřetelnost ho však, podobně jako mnoho dalších, přivedla k Bibli, aby v
ní ke svému úžasu našel „nikoli učení Říma, ale učení Lutherovo“ (Wylie, sv. 13, kap. 9).
Od té doby se dal plně do služeb evangelia. {VDV 144.5}
Schopnosti a výřečnost tohoto „nejvzdělanějšího z francouzských šlechticů“, jeho odvaha
a nadšení, i jeho vliv u dvora — byl totiž královým oblíbencem — způsobily, že v něm
mnozí viděli potenciálního reformátora své země. Beza o něm řekl: „Z Berquina by mohl
být druhý Luther, kdyby ve Františkovi I. našel druhého kurfiřta.“ Jeho odpůrci dokonce
tvrdili, že „je horší než Luther“ (Wylie, sv. 13, kap. 9). A francouzští katolíci se ho opravdu
128