Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
služebníka. Smrt udeřila, nezasáhla však reformátora, ale papeže, který nařídil jeho zničení.
Řehoř XI. zemřel a duchovní, kteří se shromáždili, aby Viklefa soudili, se rozešli. {VDV
61.1}
Boží prozřetelnost řídila běh událostí ve prospěch reformace. Po smrti Řehoře byli
zvoleni dva papežové, kteří vedli vzájemný spor. Každý z nich tvrdil, že je neomylný, a
vyžadoval poslušnost. Jeden i druhý vyzýval věřící, aby mu pomáhali v boji proti jeho
soupeři. Každý se snažil prosadit své požadavky hrozbami na adresu odpůrců, že je stihnou
strašná prokletí, zatímco svým přívržencům sliboval odměny v nebi. To značně oslabilo
moc papežství. Soupeřící strany se stačily jen vzájemně napadat a Viklef měl na určitý čas
klid. Jeden papež dával druhého do klatby, obě strany se navzájem obviňovaly; na podporu
jejich protichůdných nároků tekly potoky krve. Církví zmítaly zločiny a skandály.
Reformátor v té době v tichém ústraní fary v Lutterworthu pilně pracoval, aby odvedl lid od
soupeřících papežů k Ježíši Kristu, Knížeti pokoje. {VDV 61.2}
Papežské schizma se všemi svými důsledky — rozkolem, sváry a zkázou — připravilo
cestu reformaci, protože přiblížilo lidem pravou tvář papežství. V pojednání „O schizmatu
papežů“ Viklef vyzýval k zamyšlení nad tím, zda tito dva velekněží nemluví pravdu, když
označují jeden druhého za antikrista. „Bůh déle nestrpí, aby satan vládl v jediném takovém
knězi, a … způsobil rozštěpení mezi dva, aby je lidé ve jménu Kristově mohli snáze
přemoci oba.“ (R. Vaughan, Život a názory Jana Viklefa, sv. 2, str. 6) {VDV 61.3}
Viklef, podobně jako jeho Mistr, hlásal evangelium chudým. Nestačilo mu však působit
pouze ve skromných domovech svých svěřenců v Lutterworthu; jeho přáním bylo seznámit
s evangeliem celou Anglii. Pro uskutečnění tohoto záměru ustanovil skupinu kazatelů,
prostých oddaných mužů, kteří milovali pravdu a nepřáli si nic víc, než aby ji mohli šířit.
Tito muži se dostali všude, učili na tržištích, na ulicích velkých měst i na venkovských
cestách. Navštěvovali staré lidi, nemocné a chudé a seznamovali je s dobrou zprávou o Boží
milosti. {VDV 61.4}
První Bible v angličtině
Později, jako profesor teologie, kázal Viklef Boží slovo i na univerzitě v Oxfordu.
Přednášel svým studentům pravdu tak věrně, že mu začali říkat „doktor evangelia“. Jeho
největším životním dílem však je překlad Písma do angličtiny. Již ve spise „O pravdě a
významu Písma“ vyslovil svůj úmysl přeložit Bibli, aby každý obyvatel Anglie mohl číst o
podivuhodném Božím díle ve své mateřštině. {VDV 61.5}
Jeho dílo však bylo nečekaně zastaveno. Ačkoli mu nebylo ještě ani šedesát let, pracovní
vypětí a trvalé útoky jeho odpůrců mu odčerpaly mnoho sil. Předčasně zestárl a dolehla na
něj těžká choroba. Když se o tom doslechli mniši, velice se zaradovali. Doufali, že Viklef
nyní bude hořce litovat všeho, čím uškodil římské církvi. Hned se za ním vydali, aby
vyslechli jeho zpověď. U lůžka muže, o němž se domnívali, že umírá, se sešli zástupci čtyř
48