Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
že onoho osudného dne přišlo o život celkem devadesát tisíc lidí (viz Dodatek č. 27). {VDV
204.1}
O čtvrtstoletí později se ukázalo další znamení, o kterém se zmiňuje proroctví — zatmění
slunce a měsíce. Je pozoruhodné, že proroctví přesně předpovědělo čas jeho naplnění. Když
Kristus mluvil se svými učedníky na Olivové hoře, popsal dlouhé období zkoušek církve —
tj. 1 260 roků papežského pronásledování, které mělo být podle Ježíšova slibu zkráceno, a
poté se zmínil o některých jevech, které budou předcházet jeho příchod. Vymezil
rovněž dobu, kdy se ukáže první z nich: „Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce,
měsíc ztratí svou záři.“ Marek 13,24. Období 1 260 prorockých dnů, neboli let, skončilo v
roce 1798. O čtvrtstoletí dříve téměř ustalo jakékoli pronásledování. Po skončení
pronásledování mělo podle slov Ježíše Krista nastat zatmění slunce. Toto proroctví se také
splnilo, a to 19. května 1780. {VDV 204.2}
„Temný den 19. května 1780 je jistě nejtajuplnější úkaz svého druhu, ne-li zcela
ojedinělý. Bylo to naprosto nepředvídatelné a nejzáhadnější zatmění celé viditelné oblohy v
Nové Anglii.“ (R. M. Devens, Naše první století, str. 89) {VDV 205.1}
Očitý svědek, který žil ve státě Massachusetts, popisuje událost takto: „Ráno vyšlo jasné
slunce, brzy se však schovalo. Nebe se zatáhlo, mraky potemněly a záhy začaly z černých a
hrozivých mračen šlehat blesky, ozývalo se hromové dunění a začalo drobně pršet. K deváté
hodině mraky prořídly a zbarvily se do žlutočervena. Země, skály, stromy, budovy, voda i
lidé změnili v tomto divném, nezemském světle svou podobu. Po několika minutách celou
oblohu — až na úzký proužek na obzoru — zahalil těžký černý mrak a nastala taková tma,
jaká bývá obvykle v létě v devět hodin večer.“ {VDV 205.2}
„Na lidi dolehl strach, úzkost, posvátná bázeň. Ženy stály ve dveřích a rozhlížely se po
ztemnělé krajině. Muži se vraceli z práce na polích, tesaři odložili nástroje, kováři opustili
kovadliny, obchodníci pulty. Ve školách přerušili vyučování a vyděšené děti se rozutekly
domů. Pocestní se uchylovali do nejbližších usedlostí. Každý se ptal, co se bude dít.
Vypadalo to, jako by se krajem měl přehnat uragán nebo jako by přicházel konec
světa.“ {VDV 205.3}
„Lidé zapalovali svíčky a oheň v krbech jako za bezměsíčného podzimního večera…
Slepice zalezly do kurníků a šly spát, dobytek na pastvě se shromažďoval u ohrad a bučel,
žáby kvákaly, ptáci zpívali večerní písně a začali poletovat netopýři. Lidé však věděli, že to
nepřichází noc…“ {VDV 205.4}
„Dr. Nathanael Whittaker, kazatel v Salemu, zorganizoval v modlitebně shromáždění a
ve svém kázání tvrdil, že jde o nadpřirozenou tmu. Také na mnoha dalších místech se
konala shromáždění. Kazatelé spontánně mluvili o tom, že tma je zřejmě naplněním
biblického proroctví… Kolem jedenácté hodiny byla tma největší.“ (The Essex Antiquarian,
duben 1899, roč. 3, č. 4, str. 53.54) „Na většině území Nové Anglie byla ve dne taková tma,
184