Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
když je upalovali a když trpěli žárem ohně, šeptaly jim slova útěchy nebo jim zpívaly
žalmy, aby je potěšily.“ „Mladé dívky se ukládaly do svých hrobů, v nichž je pochovávali
zaživa, jako by se ukládaly k spánku ve svých ložnicích; když šly na popraviště nebo na
hranici, vzaly si na sebe ty nejlepší šaty, jako by šly na svou svatbu.“ (Wylie, sv. 18, kap.
6) {VDV 161.2}
Jako v dobách, kdy se pohanství snažilo zničit evangelium, i nyní působila krev křesťanů
jako setba (Viz Tertullian, Apologie, odst. 50). Perzekuce měla za následek jen to, že
svědků pravdy rychle přibývalo. Panovník soptil vzteky nad nezdolnou odhodlaností
mučedníků, ve své krutosti však nepolevil. Reformace přesto zvítězila: pod vedením
ušlechtilého Viléma Oranžského přinesla revoluce nakonec Holandsku náboženskou
svobodu. {VDV 161.3}
Zatímco v horách Piemontu, na francouzských rovinách i na pobřeží Holandska si pokrok
evangelia vyžádal mnoho krve, severské země přijaly evangelium pokojným způsobem. Do
Skandinávie přinesli reformační víru studenti, kteří se vraceli ze svých studií ve
Wittenberku. Šíření pravdy napomohlo také vydání Lutherových spisů. Prostý, tvrdý lid
Severu postupně odmítl zkaženost, přepych a pověry Říma, aby místo toho přijal čistotu,
prostotu a životodárné pravdy Bible. {VDV 161.4}
Dánsko: reformátor Tausen
Tausen, „reformátor Dánska“, už jako malý chlapec vynikal překvapivou inteligencí.
Toužil po vzdělání, ale majetkové poměry v rodině rolníka, ze které pocházel, mu to
neumožnily; proto vstoupil do kláštera. Čistotou svého života, pílí a věrností si získal přízeň
představeného; při zkouškách se pak ukázalo, že díky svému nadání by církvi mohl v
budoucnu prokázat dobré služby. Jeho představení proto rozhodli, že mu umožní studovat
na některé německé nebo holandské univerzitě. Mladý student si mohl vybrat školu sám —
s jedinou výhradou: nesmí to být Wittenberk. Stipendista církve nesmí být ohrožován jedem
kacířství, tvrdili mniši. {VDV 161.5}
Tausen si vybral Kolín nad Rýnem, který byl tehdy stejně jako dnes jednou z bašt
katolictví. Tady ho ovšem záhy znechutila mystika vzdělanců; zároveň se mu však dostaly
do rukou Lutherovy spisy. Přečetl je s údivem a s nadšením a velice zatoužil slyšet toto
učení přímo z úst reformátora. I přes riziko, že by mohl pobouřit svého představeného v
klášteře a ztratit jeho podporu, se nechal zapsat ke studiím ve Wittenberku. {VDV 161.6}
Po návratu do Dánska vstoupil opět do svého kláštera. Do té chvíle ho nikdo
nepodezříval z luterství — a on sám si nechával své tajemství pro sebe; své druhy se však
snažil vést k čistší víře a svatějšímu životu, aniž by v nich vzbudil nějaké předsudky.
Otevíral Bibli a vysvětloval její pravý význam a nakonec jim kázal Krista jako jedinou
spravedlnost pro hříšníka a jedinou naději na spasení. Představený kláštera, který do něho
vkládal velké naděje jako do statečného obránce církve, tím byl notně popuzen a okamžitě
144