Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
nasadila papežovým poddaným železné jho, které je udržovalo v nevědomosti a ponížení.
Úzkostlivě je vedla k pověrčivému dodržování obřadů a vnějších forem. Na jejich srdce a
rozum to však nemělo téměř žádný vliv. Lutherovo kázání srozumitelně ukazovalo pravdy
Božího slova, takže slovo samo, když se dostalo do rukou lidí, probudilo síly, jež v nich
dosud dřímaly. Boží slovo totiž dokáže člověka nejen zušlechtit, ale i posílit jeho
myšlenkové schopnosti. {VDV 131.3}
Lidé všech společenských vrstev hájili za pomoci Bible učení reformace. Stoupenci
papežství, kteří ponechali studium Písma kněžím a mnichům, se na ně nyní obraceli s
výzvou, aby nové učení vyvrátili. Kněží a mniši, kteří neznali ani Písmo ani Boží moc,
utrpěli však od těch, které označovali za nevzdělance a kacíře, zdrcující porážku. Jeden
katolický spisovatel napsal: „Luther naneštěstí přesvědčil své stoupence, aby nevěřili
ničemu jinému než Písmu svatému.“ (D’Aubigné, sv. 9, kap. 11) Celé zástupy poslouchaly
pravdu, již přednášeli muži, kteří sice neměli velké vzdělání, ale kteří dokázali oponovat
učeným a výřečným teologům. Ostudná nevědomost význačných osobností vyšla najevo
tehdy, když jejich argumenty byly konfrontovány s prostým učením Božího slova. Dělníci,
vojáci, ženy, ba i děti znali učení Bible lépe než kněží a učenci. {VDV 131.4}
Rozdíl mezi přívrženci evangelia a zastánci papežských pověr byl v řadách vzdělaných
stejně zřetelný jako mezi prostým lidem. „Proti starým představitelům církevní hierarchie,
kteří přestali studovat jazyky a pěstovat literaturu …, stála ušlechtile smýšlející mládež,
která se oddala studiu, zkoumala Písma a seznamovala se s mistrovským dílem starověku.
Tito mladí lidé, kteří měli bystrý rozum, ušlechtilou mysl a nebojácné srdce, získali záhy
takové znalosti, že se s nimi dlouho nikdo nemohl měřit… Pochopitelně, pokaždé, když se
tito mladí obránci reformace setkali na nějakém shromáždění s katolickými doktory
teologie, útočili na ně s takovou lehkostí a jistotou, že tito nevzdělaní doktoři se nejednou
dostali do úzkých ve své bezradnosti a lidé jimi zaslouženě opovrhovali.“ (D’Aubigné, sv.
9, kap. 11) {VDV 132.1}
Když katoličtí kněží zjistili, že jim ubývá posluchačů, zavolali na pomoc světské úřady a
všemi dostupnými způsoby se snažili přivést své ovečky zpět. Lidé však našli v novém
učení to, co uspokojovalo potřeby jejich duše, a odvraceli se od duchovních, kteří je tak
dlouho krmili bezcennými slupkami pověrečných obřadů a lidských tradic. {VDV 132.2}
Když pak začalo pronásledování namířené proti hlasatelům pravdy, řídili se
pronásledovaní Kristovými slovy: „Když vás budou pronásledovat v jednom městě,
prchněte do jiného.“ Matouš 10,23. Světlo se velice rychle šířilo. Jakmile se uprchlíci někde
setkali se vstřícností a pohostinností, zůstali tam a kázali Krista; někdy to bylo v kostele,
jindy — pokud je do kostela nepustili — v soukromých domech nebo pod širým nebem.
Všude, kde našli posluchače, vznikl vlastně „posvěcený chrám“. Tak se pravda rychle
šířila. {VDV 132.3}
115