Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
pro svou víru. Zwingli žil v Curychu a ani jemu se mor nevyhnul. Nemoc ho tak oslabila, že
ztrácel naději na uzdravení. Začaly se šířit zprávy, že zemřel. I v těchto těžkých chvílích si
zachoval odvahu a naději. Vzhlížel vírou ke golgotskému kříži a věřil v plné usmíření
hříchů. Když se pak vrátil od bran smrti, hlásal evangelium ještě horlivěji než předtím a jeho
slova působila nezvyklou mocí. Lidé s radostí uvítali svého milovaného kazatele, který jen
tak tak unikl ze spárů smrti. Sami přicházeli od lůžek nemocných a umírajících a více než
dosud si uvědomovali, jakou hodnotu má evangelium. {VDV 121.3}
Zwingli dospěl k jasnějšímu pochopení pravd evangelia a sám na sobě plněji pocítil jeho
obnovující sílu. Zabýval se nyní dvěma náměty: pádem člověka do hříchu a plánem
vykoupení. Hlásal: „V Adamovi jsme všichni mrtví, propadlí zkáze a odsouzení.“ (Wylie,
díl 8, kap. 9) „Kristus … však za nás zaplatil nekonečné vysvobození… Jeho utrpení … je
věčná oběť, má trvale uzdravující moc, činí navždy zadost Boží spravedlnosti pro všechny,
kdo na ni spoléhají pevnou a neochvějnou vírou.“ Přitom učil, že lidé nesmějí s odvoláním
na nezaslouženou Kristovu milost setrvávat v hříchu. „Kde je víra v Boha, tam je Bůh, a kde
přebývá Bůh, tam je horlivost, která vede a nutí lidi k dobrým skutkům.“ (D’Aubigné, sv. 8,
kap. 9) {VDV 122.1}
O Zwingliho kázání byl obrovský zájem — lidé, kteří si ho přicházeli poslechnout,
zaplnili chrám vždy do posledního místečka. Postupně, jak to mohli snést, jim odhaloval
pravdu. Pečlivě dbal na to, aby zpočátku neuváděl články, které by je ohromily a vyvolaly
předsudky. Jeho úkolem bylo získat srdce lidí pro Kristovo učení, proměnit je Kristovou
láskou a ukázat jim Kristův příklad. Přijmou-li zásady evangelia, pak není pochyb, že zmizí
jejich pověrčivé názory a zvyky. {VDV 122.2}
Postup reformace v Curychu
Reformace v Curychu byla na postupu a nepřátelé začali bít na poplach — bylo třeba se
vzchopit k aktivnímu odporu. Rok předtím se ve Wormsu odmítl podřídit požadavkům
císaře a papeže mnich z Wittenberku a nyní se zdálo, že se podobný odpor vůči papežským
požadavkům projeví také v Curychu. Opakovaně na Zwingliho útočili. V kantonech věrných
papeži byl čas od času upálen některý z přívrženců evangelia. To však nestačilo. Bylo třeba
umlčet především učitele kacířství. Kostnický biskup proto poslal tři vyslance k městské
radě v Curychu a obvinil Zwingliho, že učí lid přestupovat církevní zákony, a tím ohrožuje
řád a soulad společnosti. Jestliže nebude respektována autorita církve, tvrdil, nastane
všeobecná anarchie. Zwingli odpověděl, že už čtyři roky káže evangelium v Curychu, „který
je klidnější a pokojnější než kterékoli jiné město švýcarské konfederace“. Pak se ptal: „Není
právě křesťanství nejlepší ochranou obecného pořádku?“ (Wylie, díl 8, kap. 11) {VDV
122.3}
Vyslanci naléhali na členy městské rady, aby zůstali věrni církvi, mimo níž, jak tvrdili,
není spásy. Zwingli odpověděl: „Nedejte se zviklat tímto obviňováním. Základem církve je
táž Skála, týž Kristus, který dal Petrovi jeho jméno, protože ho Petr věrně vyznal. Každý,
106