Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
reformace řekl: „Bůh mě nevede, ale tlačí vpřed. Unáší mě. Nejsem svým pánem. Chtěl
bych žít v klidu, jsem však vrhán do bouří a zvratů.“ (D’Aubigné, sv. 5, kap. 2) To bylo
krátce předtím, než se stal účastníkem velkého sporu. {VDV 88.4}
Římská církev začala obchodovat s Boží milostí. Stoly penězoměnců (viz Matouš 21,12)
stály hned vedle oltářů a chrámovými prostorami se rozléhaly výkřiky prodávajících a
kupujících. Aby byly zajištěny prostředky nutné na stavbu chrámu svatého Petra v Římě
byly jménem papeže veřejně nabízeny ke koupi odpustky za hříchy. Za cenu takových
zločinů měl být postaven chrám k Boží poctě, jeho úhelný kámen měl být položen za „mzdu
nepravosti“. Nicméně právě prostředek, který si Řím vybral, aby se povznesl k dalšímu
rozmachu, zasadil smrtelnou ránu jeho moci a velikosti. Vyprovokoval nejrozhodnější a
nejobratnější odpůrce papežství a vedl k boji, který otřásl papežským trůnem s trojitou
korunou. {VDV 88.5}
Tetzel, úředník pověřený prodejem odpustků v Německu, byl usvědčen z nejhorších
zločinů proti společnosti a proti Božímu zákonu. Zaslouženému trestu však unikl a nechal se
najmout, aby prosazoval zištné a bezohledné plány papeže. Docela bezostyšně odříkával
největší lži a vyprávěl bajky, jimiž chtěl oklamat neinformované, důvěřivé a pověrčivé lidi.
Kdyby ovšem lidé znali Boží slovo, nebylo by tak snadné je zmást. Církev však lidem
bránila v přístupu k Bibli — nad tím si potřebovala udržet kontrolu, aby se mohlo zmnožit
bohatství a moc ctižádostivých církevních představitelů (viz John C. L. Gieseler, Přehled
církevních dějin, díl 4, odd. 1, odst. 5). {VDV 88.6}
Když Tetzel vcházel do města, šel před ním posel a oznamoval: „Milost Boží a svatý otec
vcházejí do vašich bran.“ (D’Aubigné, sv. 3, kap. 1) Lid vítal rouhavého podvodníka, jako
by k nim sestoupil z nebe sám Bůh. Hanebný obchod se konal v kostele, kde Tetzel z
kazatelny vychvaloval odpustky jako nejcennější Boží dar. Prohlašoval, že jeho potvrzenky
o odpuštění mají moc odpustit i hříchy, které bude kupující chtít spáchat v budoucnosti, a to
bez nutnosti činit pokání (D’Aubigné, sv. 3, kap. 1). Navíc tvrdil, že odpustky mají moc
zachránit nejen živé, ale i mrtvé, a že v tom okamžiku, kdy peníze dopadnou na dno jeho
pokladny, opustí duše, za niž bylo zaplaceno, očistec a dostane se do nebe (viz K. R.
Hagenbach, Dějiny reformace, díl 1, str. 96). {VDV 89.1}
Když Šimon Kouzelník nabízel apoštolům peníze, aby mu prodali moc konat zázraky,
Petr mu odpověděl: „Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslel sis, že se Boží dar dá
získat za peníze.“ Skutky 8,20. Tetzelovu nabídku ovšem ochotně přijímaly tisíce lidí. Do
jeho pokladny proudilo zlato i stříbro. Spasení, které lze koupit za peníze, bylo možno získat
snáze než spasení, které vyžaduje pokání, víru a vytrvalé úsilí odolávat hříchu a přemáhat ho
(viz Dodatek č. 19). {VDV 89.2}
Proti učení o odpustcích se postavili učení a zbožní členové římské církve. Mnozí tomu,
co se o odpustcích říkalo, nevěřili, protože to odporovalo zdravému rozumu i Božímu slovu.
Proti tomuto hříšnému obchodu se však neodvážil protestovat žádný z prelátů. To mnohé
74