Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Miller a jeho přátelé se nejdříve domnívali, že období 2,300 dnů skončí na jaře roku
1844. Proroctví však odkazovalo na podzim toho roku. Toto nepochopení přineslo zklamání
a rozčarování lidem, kteří stanovili dřívější datum příchodu Pána Ježíše. Ani v nejmenším
však nezpochybnilo, že období 2,300 dní skončí v roce 1844 a že tehdy dojde k velké
události znázorněné očištěním svatyně. {VDV 219.1}
Když Miller začal studovat Písmo, aby dokázal, že je Božím zjevením, ani v nejmenším
nepředpokládal, že dojde k takovému závěru; sám jen stěží věřil výsledkům svého studia.
Biblické důkazy však byly příliš jednoznačné a přesvědčující, než aby je mohl odložit. Po
dvou letech, která věnoval studiu Bible, došel v roce 1818 k pevnému přesvědčení, že
přibližně za dvacet pět let Kristus přijde, aby vykoupil svůj lid. Miller o tom napsal:
„Nemohu ani vypovědět, jaká radost naplnila moje srdce, když jsem pomyslel na tu skvělou
naději, a jak opravdově jsem zatoužil prožívat radost vykoupených. Bible se pro mne stala
novou knihou. Představovala hody pro můj rozum. Všechno, co v jejím učení bylo pro mne
nejasné, tajemné nebo neznámé, se v mé mysli rozplynulo před jasným světlem, které nyní
zazářilo z jejích svatých stránek. Pravda mi připadala průzračná a naprosto dokonalá.
Všechny rozpory a nesrovnalosti, které jsem dříve v Božím slově nacházel, nyní zmizely a
přestože byla řada míst, jimž jsem dosud plně nerozuměl, vyzařovalo nyní z Bible pro mne
tolik světla osvěcujícího mou dosud zatemněnou mysl, že jsem při studiu Písma prožíval
uspokojení, jakého bych se při zkoumání Bible nikdy nenadál.“ (Bliss, str. 76.77) {VDV
219.2}
„Byl jsem opravdově přesvědčen, že nejzávažnější událost předpověděná v Písmu se brzy
splní; pocítil jsem silnou odpovědnost vůči světu — cítil jsem nutkání říci o tom ostatním.“
(Bliss, str. 81) Nemohl se zbavit pocitu odpovědnosti, že světlo, které přijal, musí předat
dalším lidem. Očekával, že narazí na odpor nevěřících lidí, očekával však také, že všichni
křesťané se budou radovat z naděje, že se brzy setkají se Spasitelem, kterého, jak tvrdili,
milují. Obával se jen toho, že díky velké radosti z naděje na slavné vysvobození, které přijde
tak brzy, přijmou mnozí toto učení bez toho, že by dostatečně studovali Písmo a tak se o
pravdě sami přesvědčili. Váhal, zda má o svém objevu hovořit, kdyby se snad dopustil
omylu, aby nepřivedl jiné lidi k pádu. Proto znovu prověřil všechny důkazy, o které opíral
své závěry, a pečlivě zvážil každou námitku, která mu přišla na mysl. Nakonec usoudil, že
ve světle Božího slova všechny námitky mizí jako mlha před slunečními paprsky. Po pěti
letech dalšího studia dospěl ke skálopevnému přesvědčení o správnosti svého
stanoviska. {VDV 219.3}
Pak na něj znovu a s novou silou dolehl pocit odpovědnosti oznámit druhým, co bylo
podle jeho přesvědčení jasným učením Písma. Jak napsal: „Když jsem pracoval, znělo mi
stále v uších: ‚Jdi a řekni světu, jaké mu hrozí nebezpečí.‘ Stále se mi vracel výrok: ‚Řeknuli
o svévolníkovi: Svévolníku, zemřeš, a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou,
ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
Jestliže budeš svévolníka varovat před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se od své
200