Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Zapomenuté přikázání
Prorok mluví o zapomenutém přikázání: „Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z
tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny
a obnovuje stezky k sídlům. Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od
prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den
Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět
svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu.“ Izajáš 58,12-14.
Toto proroctví se také vztahuje na naši dobu. Římská církev změnila sobotu na neděli, a tím
narušila Boží zákon. Nastal však čas, aby toto Boží ustanovení bylo obnoveno. Má být
obnoveno to, co leželo po mnoho generací v troskách. {VDV 296.2}
Sobotu, kterou Stvořitel obdařil pokojem a požehnáním, zachovával už Adam v rajské
zahradě před pádem do hříchu. Zachovával ji také po pádu do hříchu, když musel jako
kajícník odejít z původního šťastného domova. Zachovávali ji všichni patriarchové od Ábela
po spravedlivého Noema, Abrahama a Jákoba. Když se vyvolený národ dostal do
egyptského otroctví, ztratili mnozí Izraelci v pohanském prostředí povědomí o Božím
zákonu. Když je však Pán vysvobodil, oznámil slavnostně svůj zákon celému shromáždění,
aby všichni znali jeho vůli, trvale mu prokazovali úctu a poslouchali ho. {VDV 296.3}
Od onoho dne až dodnes se udržela známost Božího zákona a vždy se našli lidé, kteří
zachovávali sobotu podle čtvrtého přikázání. I když se „člověku hříchu“ podařilo pošlapat
Boží svatý den, přesto i v době jeho nadvlády zůstali na skrytých místech věrní lidé, kteří
sobotu zachovávali. Od dob reformace se v každé generaci našli lidé, kteří ji světili.
Navzdory častému posměchu a pronásledování stále svědčili o neměnnosti Božího zákona, o
závazku zachovávat sobotu, připomínku stvoření. {VDV 296.4}
Tyto skutečnosti, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole v souvislosti s „věčným
evangeliem“, budou charakteristické pro Kristovu církev v době před jeho příchodem.
Výsledkem hlásání poselství tří andělů je „vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží
přikázání a věrnost Ježíši.“ Zjevení 14,12. Apoštol Jan viděl bezprostředně po ohlášení
tohoto poselství Syna člověka, který přicházel ve slávě sklidit žeň země. {VDV 296.5}
Byly to chvíle radosti a úžasu, když věřící, kteří přijali učení o svatyni a o neměnnosti
Božího zákona, poznali krásu a soulad soustavy poznaných pravd. Přáli si, aby to, co jim
bylo tak vzácné, poznali všichni křesťané, a pevně věřili, že to radostně přijmou. Nicméně
pravdy, které se neslučovaly s tím, co svět uznával, mnozí z těch, kteří sami sebe označovali
za Kristovy následovníky, nepřijali. Poslušnost čtvrtého přikázání vyžadovala oběť, před
kterou většina lidí ucouvla. {VDV 297.1}
Argumenty odpůrců soboty
Proti požadavku zachovávat sobotu vyrukovali mnozí s velice přízemními námitkami.
Říkali: „Vždycky jsme zachovávali neděli, naši otcové ji světili a mnozí dobří a zbožní lidé
277