Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
však přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ Jan 16,13. Žalmista napsal:
„Zákon tvůj je pravda.“ Boží slovo a Boží Duch seznamují lidi s velkými zásadami
spravedlnosti vyjádřenými v Božím zákonu. Protože Boží zákon je „svatý, spravedlivý a
dobrý“, protože je projevem Boží dokonalosti, vyplývá z toho, že i povaha formovaná
poslušností tohoto zákona bude svatá. Dokonalým příkladem takové povahy je Ježíš Kristus,
který řekl: „Já jsem zachovával příkazy svého Otce.“ „Stále dělám, co se líbí jemu.“ Jan
15,10; Jan 8,29. Následovníci Pána Ježíše se mu mají podobat — z Boží milosti mají utvářet
svou povahu shodně se zásadami svatého Božího zákona. To je biblické posvěcení. {VDV
307.2}
Posvěcení se uskutečňuje pouze vírou v Ježíše Krista, mocí Božího Ducha, který v
člověku působí. Apoštol Pavel věřící napomíná: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své
spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“ Filipským
2,12.13. Křesťan prožívá pokušení k hříchu, trvale však proti němu bojuje. K tomu
potřebuje Kristovu pomoc. Lidská slabost se spojí s Boží silou a člověk ve víře zvolá:
„Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ 1.
Korintským 15,57. {VDV 307.3}
Písmo také jasně ukazuje, že dílo posvěcení je postupné. Když hříšník při obrácení
získává díky usmiřující krvi pokoj s Bohem, jeho křesťanský život teprve začíná. Pak má
„směřovat k dospělosti“ a „dorůst zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“. Židům
6,1; Efezským 4,13. Apoštol Pavel napsal: „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu,
co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu
Ježíši.“ Filipským 3,13.14. A Petr nám ukazuje, jak lze dosáhnout biblického posvěcení:
„Vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k
poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti
bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku… Budete-li to činit, nikdy
neklopýtnete.“ 2. Petrův 1,5-10. {VDV 307.4}
Lidé, kteří prožívají biblické posvěcení, projevují pokoru. Uvědomí si — jako kdysi
Mojžíš — úžasnou velikost Boží svatosti a uvidí svou vlastní nehodnost jako protiklad
Hospodinovy čistoty a úžasné dokonalosti. {VDV 307.5}
Příkladem pravého posvěcení je prorok Daniel. Celý svůj dlouhý život zasvětil službě pro
Pána. Z Božího pohledu byl „mužem velmi milým (vzácným)“. Daniel 10,11. Přesto však o
sobě netvrdil, že je čistý a svatý. Naopak, tento nebem poctěný prorok se považoval za
součást hříšného Izraele, když prosil před Bohem za svůj národ: „Ne pro své spravedlivé
činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.“ „Zhřešili jsme, byli
jsme svévolní.“ Jak sám napsal: „Rozmlouval jsem a modlil se, vyznával hřích svůj i hřích
Izraele.“ A když se mu později zjevil Boží Syn, aby mu podal vysvětlení, Daniel prohlásil:
„Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu.“ Daniel
9,15.18.20; Daniel 10,8. {VDV 308.1}
287