Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Účast na bohoslužbách vyžadovala státní církev pod hrozbou pokuty nebo vězení.
„Williams se proti tomuto zákonu postavil a kritizoval jej. Nejhorším ustanovením
anglického zákoníku bylo, že nařizoval příslušnost ke státní církvi. Nutit lidi, aby se
sdružovali s lidmi odlišné víry, pokládal Williams za zjevné porušování jejich přirozených
práv. Nutit násilím nevěřící a ty, kterým se nechce, k účasti na bohoslužbách je totéž jako
vyžadovat od nich pokrytectví… Tvrdil, že ‚nikoho nelze nutit, aby se bohoslužeb účastnil
proti své vůli‘. Jeho protivníci, ohromeni jeho učením, volali: ‚Cože, není snad dělník hoden
své mzdy?‘ ‚Ano,‘ odpovídal, ‚je hoden mzdy, ale od těch, kdo ho najímají.‘“ (Bancroft,
část 1, kap. 15, odst. 2) {VDV 195.2}
Současníci si Rogera Williamse vážili a milovali ho jako věrného Božího služebníka,
muže výjimečného nadání, mimořádně čestného a opravdově laskavého. Nemohli však
tolerovat, že státní správě vytrvale upíral právo vládnout nad církví a prosazuje požadavky
náboženské svobody. Tvrdili, že kdyby se toto nové učení zavedlo v praxi, „zničilo by
základy státu a vlády v zemi“ (Bancroft, část 1, kap. 15, odst. 10). Nakonec Williamse
odsoudili k vyhnanství — vyloučili ho z osad. Aby se vyhnul vězení, musel uprchnout
uprostřed mrazivé zimy do divokých lesů. {VDV 196.1}
„Čtrnáct týdnů jsem prožil v drsné přírodě, neměl jsem co jíst a kde spát,“ napsal později.
„Krkavci mě živili v pustinách.“ Dutiny stromů mu sloužily jako přístřeší (Martyn, díl 5, str.
349.350). Tak pokračoval jeho namáhavý útěk sněhem a divokým lesem, až našel útočiště u
jednoho indiánského kmene, u jehož příslušníků si důvěru a náklonnost získal tím, že jim
zvěstoval evangelium. {VDV 196.2}
Když se konečně po měsících putování dostal k břehům Narragensettského zálivu,
položil tam základy prvního novodobého státu, který v plném rozsahu uznával právo na
náboženskou svobodu. Základní zásadou osady Rogera Williamse bylo, „že každý smí
uctívat Boha podle vlastního svědomí“ (Martyn, díl 5, str. 354). Jeho malý stát, Rhode
Island, se stal útočištěm pronásledovaných a utlačovaných. Rostl a prospíval, až se jeho
zásady — občanská a náboženská svoboda — staly nejdůležitějšími zásadami Americké
republiky. {VDV 196.3}
Ve slavném dokumentu, který američtí předkové vydali jako svou chartu práv — v
Prohlášení nezávislosti — se říká: „Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé byli stvořeni
jako sobě rovni a Stvořitel jim dal nezcizitelná práva, mezi něž patří právo na život,
svobodu a úsilí o štěstí.“ Ústava zaručuje nedotknutelnost a neporušitelnost svědomí
naprosto jasnými slovy: „Jako kvalifikace pro jakýkoli veřejný úřad ve Spojených státech
nesmí být nikdy vyžadována náboženská příslušnost.“ „Kongres nesmí vydat zákon, který
by předepisoval vyznávání určitého náboženství nebo omezoval svobodné vyznávání
náboženství.“ {VDV 196.4}
„Tvůrci ústavy uznávali věčnou zásadu, že vztah člověka k Bohu je mimo rámec lidského
zákonodárství a že jeho právo na svobodu svědomí je nezadatelné. Tuto pravdu není nutné
177