Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Uprostřed rajské zahrady rostl strom života, jehož plody měly schopnost udržovat při
životě. Kdyby Adam nepřestal poslouchat Boha, mohl mít i nadále volný přístup k tomu
stromu a žil by věčně. Když však zhřešil, odloučil se od stromu života, a propadl smrti. Boží
rozsudek: „Navrátíš se do země, z níž jsi byl vzat,“ hovoří o úplném zániku života. {VDV
347.2}
Přestoupením Božích požadavků člověk ztratil nesmrtelnost, kterou mu Bůh slíbil za
podmínky, že bude poslušný. Adam nemohl svým potomkům předat, co neměl. Kdyby Bůh
hříšnému lidskému rodu neukázal cestu k nesmrtelnosti prostřednictvím oběti svého Syna,
neměl by člověk naději. Zatímco „smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili,“ Ježíš
Kristus „zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu“. Římanům 5,12; 2.
Timoteovi 1,10. Jen v Ježíši Kristu lze dosáhnout nesmrtelnosti. Ježíš řekl: „Kdo věří v
Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život.“ Jan 3,36. Každý člověk může získat
ten nejcennější Boží dar, jestliže splní určité podmínky. Všichni, „kteří vytrvalostí v dobrém
jednání hledají nepomíjející slávu a čest,“ obdrží „věčný život“. Římanům 2,7. {VDV
347.3}
Pouze podvodník slíbil Adamovi za neposlušnost život. Tvrzení hada Evě v ráji:
„Nepropadnete smrti,“ bylo prvním kázáním, které kdy bylo prosloveno o nesmrtelnosti
duše. Toto tvrzení, které se může odvolávat jedině na autoritu satana, zní z křesťanských
kazatelen a většina lidstva je přijímá tak ochotně, jako je přijali naši prarodiče. Boží výrok:
„Duše, která hřeší, ta umře“ (Ezechiel 18,20), by podle toho výkladu musel znamenat: Duše,
která hřeší, nezemře, ale bude žít věčně. Můžeme se jen divit podivné zaslepenosti lidí, kteří
tak lehkověrně věří satanovi, zatímco Božím výrokům nedůvěřují. {VDV 347.4}
Kdyby měl člověk po pádu do hříchu přístup ke stromu života, žil by věčně a hřích by se
tím stal nezničitelným. Cherubín s ohnivým mečem však hlídal „cestu ke stromu života“ (1.
Mojžíšova 3,24), a nikdo z Adamovy rodiny nesměl tuto zábranu překročit a jíst plody ze
stromu života. Proto neexistují nesmrtelní hříšníci. {VDV 347.5}
Nauka o věčném trápení
Po pádu člověka do hříchu nařídil satan svým andělům, aby lidem vštípili víru v
přirozenou nesmrtelnost člověka; to byl úkol, kterému měli věnovat mimořádnou pozornost.
Až lidé přijmou tento blud, měli je dále svést k přesvědčení, že hříšník bude věčně trpět.
Vládce temna prostřednictvím svých přisluhovačů představuje Boha jako mstivého tyrana.
Tvrdí, že Bůh uvrhne do pekla všechny, kdo se mu nelíbí, a zařídí to prý tak, že budou
navěky pociťovat jeho hněv. Až budou prožívat nevýslovná muka a svíjet se ve věčném
ohni, bude se na to Stvořitel údajně dívat s uspokojením. {VDV 347.6}
Takovým způsobem nepřítel připisuje Stvořiteli a Dobrodinci lidstva své vlastnosti.
Krutost je ovšem satanova vlastnost. Bůh je láska a vše, co stvořil, bylo čisté, svaté a
laskavé, dokud do toho původce zla nezanesl hřích. Satan sám je tím nepřítelem, který svádí
326