Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
Až vyšetřování skončí, až budou prověřeny případy všech lidí, kteří se kdy hlásili k
Bohu, až bude rozhodnuto o každém z nich, tehdy — a ne dříve — doba milosti pro lidstvo
skončí a „dveře milosti“ se uzavřou. Jediná kratičká věta: Ty, „které byly připraveny, vešly
s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny,“ (Matouš 25,10) nás tak provází celým údobím
závěrečné služby našeho Spasitele až do chvíle, kdy velké dílo záchrany člověka
skončí. {VDV 281.2}
V pozemské svatyni, která, jak jsme viděli, je obrazem služby v nebeské svatyni, končila
služba v prvním oddělení svatyně tehdy, když velekněz v Den smíření vstoupil do druhého
oddělení — do svatyně svatých. Bůh přikázal: „Nikdo z lidí nesmí být ve stanu setkávání,
když vejde do svatyně k vykonávání smírčích obřadů, dokud nevyjde.“ 3. Mojžíšova 16,17.
Stejně tak skončil Kristus první část své služby, když přešel do svatyně svatých, aby
vykonal závěrečnou část díla smíření. Když však skončila služba v prvním oddělení, začala
služba ve druhém oddělení. V obrazné službě opustil velekněz v Den smíření svatyni, a
předstoupil před Boha s krví zvířat obětovaných za hříchy všech Izraelců, kteří jich upřímně
litovali. Stejně tak Ježíš skončil teprve první část svého díla, které koná jako náš zástupce, a
zahájil druhou část stejné služby, při níž stále předkládá před Otcem svou krev jako oběť za
hříšníky. {VDV 281.3}
V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného Ježíšova
příchodu, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná
chvíle: služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila a doba milosti pro
lidstvo skončí podle Bible krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Tak jim to
alespoň připadalo; zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří
o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře.
Kladli si také otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše
začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali
poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit
odpovědnost za záchranu nevěřících — zdálo se jim ostatně, že jejich nafoukané a rouhavé
posměšky jsou jenom dalším důkazem, že na lidi, kteří odmítli Boží milost, Boží Duch už
nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli — jak to
vyjadřovali — „dveře milosti se zavřely“. {VDV 281.4}
Studiem otázky svatyně získali jasnější poznání. Nyní se ukázalo jako správné jejich
přesvědčení, že konec období 2,300 prorockých dnů v roce 1844 označuje rozhodný
okamžik. I když se opravdu zavřely dveře naděje a milosti, jimiž lidé po osmnáct staletí
přicházeli k Bohu, otevřely se jiné dveře a Bůh lidem nabízí odpuštění hříchů díky službě
Ježíše Krista ve svatyni svatých. Jedna část Ježíšovy služby skončila a začala druhá. Dveře
do nebeské svatyně, kde Kristus slouží ve prospěch hříšníků, jsou stále otevřené. {VDV
282.1}
262