Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
smrtí jenom zpečetili své vítězství. Jejich nepřátelé, v bezmoci nad tím, že se zajatci nic
nepohne, naproti tomu pochopili, že vlastně prohráli. „Ve všech pařížských čtvrtích stály
šibenice, každý den plály ohně hranic, postupné popravy měly ještě více šířit hrůzu z
kacířství. Nakonec to však prospělo jen evangeliu. Celá Paříž mohla vidět, jaké muže
vytváří nové učení. Mučednický kůl se stal nejúčinnější kazatelnou. Klid a radost vyzařující
z tváří odsouzených, když kráčeli … na popraviště, hrdinství, s jakým snášeli žár plamenů,
laskavost, s jakou odpouštěli urážky, proměnily v mnoha případech hněv v lítost, nenávist v
lásku a výmluvně promluvily ve prospěch evangelia.“ (Wylie, sv. 13, kap. 20) {VDV
151.2}
Kněží, ve snaze udržovat v lidech hrůzu a děs, rozšiřovali o protestantech ty nejhorší
pomluvy a obvinění: „kacíři“ prý připravovali vyhlazení katolíků, svržení vlády a
zavraždění krále. Pro tato obvinění neměli sebemenší důkaz, jejich tvrzení se však — jako
neblahá předpověď — přesto měla jednou splnit, i když za zcela odlišných okolností a z
úplně opačných příčin. Krutosti, které katolíci páchali na nevinných protestantech, měly v
budoucnu přinést odplatu. A jejich předpověď se o několik staletí později skutečně splnila.
Obětí se vskutku stal král a vláda, ale i poddaní. Krutosti ovšem i potom páchali lidé
nevěřící a sami přívrženci papežství. A bylo to nikoli šíření, ale potlačování protestantismu,
co přineslo o tři staletí později ve Francii tyto pohromy. {VDV 151.3}
Ve všech vrstvách společnosti zavládlo podezírání, nedůvěra a strach. Přes všeobecné
vzrušení bylo zřejmé, jak hluboce zasáhlo Lutherovo učení ty, kdo dosáhli nejvyššího
vzdělání, měli největší vliv a projevili nejšlechetnější charakter, protože nejvyšší funkce
zůstaly najednou neobsazené. Odcházeli řemeslníci, tiskaři, učenci, univerzitní profesoři,
spisovatelé i dvořané. Paříž opouštěly stovky lidí; dobrovolně odcházeli z rodné země a v
mnoha případech tím dali poprvé najevo, že jsou stoupenci reformace. Papežovi přívrženci
se nestačili divit, když zjistili, kolik mezi sebou trpěli kacířů, aniž to tušili. Zlost si pak
vylévali na obětech, které zůstaly v dosahu jejich moci. Vězení se naplnila a zdálo se, že
vzduch ztmavl kouřem hranic, zapálených pro vyznavače evangelia. {VDV 152.1}
František I. se proslavil podporou velkého hnutí za obnovu vědeckého bádání, kterým se
vyznačoval začátek šestnáctého století. S oblibou shromažďoval u svého dvora vzdělané
muže ze všech zemí. Protože měl rád vzdělanost a pohrdal nevědomostí a pověrčivostí
mnichů, reformaci do určité míry toleroval. Snaha zničit kacířství však vedla tohoto
příznivce vzdělanosti až k tomu, že zakázal v celé Francii tisk knih. Na příkladu tohoto
pracovníka se ukazuje, že intelektuální úroveň neochrání před náboženskou
nesnášenlivostí. {VDV 152.2}
Francie se měla veřejně a slavnostně zavázat, že protestantismus zničí. Kněží požadovali,
aby urážka nebes, způsobená zesměšněním mše, byla odčiněna krví, a aby král v zájmu
svého národa tuto hrůznou věc veřejně schválil. {VDV 152.3}
Čas hrůzovlády
135