Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
dál v chrámové službě, na poskvrněném oltáři přinášeli dále oběti, denně svolávali
požehnání na národ, který nesl vinu za smrt drahého Božího Syna a pokoušel se zničit jeho
služebníky a apoštoly. A stejně tak i nyní: až bude v nebeské svatyni vyhlášeno
neodvolatelné rozhodnutí, a tím navždy určen úděl světa, obyvatelé země o tom nebudou
mít ani tušení. Lidé, které nakonec Boží Duch opustí, budou i nadále dodržovat náboženské
formy. Satanská horlivost, kterou jim vdechne vládce zla, aby mohl dokončit své zhoubné
plány, bude vypadat jako horlivost pro Boha. {VDV 397.2}
Protože se sobota stane předmětem sporu v celém křesťanstvu a protože se církve spojí se
světskými úřady, aby vynutily uctívání neděle, stane se předmětem všeobecného zatracování
malá menšina, která se nebude chtít podrobit názoru většiny. Zazní požadavek, aby nebyla
tolerována menšina, která se staví proti nařízení církví a státnímu zákonu, protože je lepší,
aby trpělo pouze několik lidí, než aby celý národ upadl do zmatku a nezákonnosti. Stejně
argumentovali před více než 1900 lety představitelé židovského národa proti Kristu.
Prohnaný Kaifáš prohlásil: „Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul
celý národ.“ Jan 11,50. To bude rozhodující argument. Nakonec bude proti světitelům pravé
soboty vydáno nařízení, podle kterého si zaslouží nejpřísnější trest a po určité době budou
moci být odsouzeni k smrti. Katolicismus ve Starém světě a odpadlý protestantismus v
Novém světě se spojí ve společném postupu proti těm, kdo dodržují všechna Boží
přikázání. {VDV 397.3}
Pak pro Boží lid nastane doba soužení a utrpení, kterou popsal prorok Jeremiáš jako dobu
Jákobova soužení: „Toto praví Hospodin: Slyšeli jsme děsuplný hlas. Strach a nikde
pokoj… Všechny tváře byly zsinalé. Běda, bude to veliký den bez obdoby, čas soužení pro
Jákoba, ale bude z něho zachráněn.“ Jeremjáš 30,5-7. {VDV 397.4}
Jákobova noc — předobraz doby soužení
Jákobova noc úzkosti, kdy v modlitbě bojoval o vysvobození z rukou Ezaua (1.
Mojžíšova 32,24-30), je obrazem toho, co prožije Boží lid v době soužení. Jákob podvedl
svého otce, aby získal požehnání určené Ezauovi. A protože mu Ezau hrozil, že ho zabije,
utekl Jákob z domu, aby se zachránil. Poté prožil mnoho let v cizině a teprve na Boží rozkaz
se vydal na zpáteční cestu do rodné země — i se svými ženami a dětmi, se svými stády
dobytka a ovcí. Když dorazil k hranicím země, vyděsila ho zpráva, že se blíží Ezau spolu s
oddílem bojovníků, který se mu bezpochyby chce pomstít. Zdálo se, že Jákob a jeho
družina, neozbrojení a bezbranní, musí padnout za oběť násilí a krveprolití. Kromě úzkosti a
strachu prožíval Jákob ještě vědomí vlastní viny, protože do této nebezpečné situace ho
přivedl jeho vlastní hřích. Jedinou nadějí pro něj byla Boží milost, jedinou obranou
modlitba. Nezapomněl na nic, čím by sám mohl usmířit svého bratra za křivdu, které se
proti němu dopustil, a čím by odvrátil hrozící nebezpečí. Podobně i nyní, když se blíží doba
soužení, by měli Kristovi následovníci vynaložit všechno své úsilí, aby se lidem představili
376