Okamziky Pravdy

Okamžiky Pravdy
poledne, aby se modlili a oslavovali Boha. Nedošlo k nějakému mimořádnému vzrušení, ale
všeobecně mysl lidí opanovala vážnost. Millerovo působení — podobně jako činnost
dřívějších reformátorů — mělo lidi přesvědčit, vyburcovat jejich svědomí, nikoli vzbuzovat
nějaké citové vzrušení. {VDV 220.4}
V roce 1833 dostal Miller od baptistické církve, jejímž byl členem, povolení kázat.
Mnoho kazatelů tohoto vyznání schvalovalo jeho činnost, takže Miller mohl ve svých
aktivitách i nadále pokračovat. Bez ustání cestoval a kázal, i když jeho osobní práce se
zaměřovala především na Novou Anglii a státy Středozápadu. Po několik let hradil všechny
náklady sám a ani později nepřijal nikdy tolik, aby to plně pokrylo náklady spojené s cestou
na místo, kam byl pozván. Veřejná činnost tedy silně zatěžovala jeho rozpočet, takže v
tomto období života jeho majetek postupně mizel. Měl početnou rodinu, a vlastně jen díky
tomu, že všichni byli skromní a pracovití, je stačila rodinná farma uživit. {VDV 221.1}
Naplňuje se poslední znamení
Roku 1833, tedy dva roky poté, kdy s důkazy o brzkém příchodu Ježíše Krista začal
seznamovat široký okruh lidí, se objevilo poslední znamení, které mělo podle slov Spasitele
ohlásit druhý příchod. Pán Ježíš řekl: „Hvězdy budou padat z nebe.“ Matouš 24,29. A Jan,
který ve vidění sledoval výjevy, jež budou ohlašovat Boží den, v knize Zjevení napsal:
„Nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní
plody.“ Zjevení 6,13. Toto proroctví se úchvatným a překvapujícím způsobem naplnilo 13.
listopadu 1833, kdy došlo k velkému meteorickému dešti. Bylo to největší a
nejpodivuhodnější „padání hvězd“, jaké kdy dějiny zaznamenaly: „Celá obloha nad územím
Spojených států byla řadu hodin v pohybu. {VDV 221.2}
Od chvíle, kdy tuto zemi osídlili první lidé, neukázal se na obloze podobný úkaz, který
by jedni sledovali s tak velkým obdivem a druzí s takovou hrůzou a zděšením.“
„Velkolepost úkazu a jeho děsivá krása se zapsaly mnohým do paměti a nikdy z ní
nevymizí… Nikdy nepadal déšť hustěji jako tehdy meteority. Na východě, západě, na
severu i jihu — všude mohli lidé pozorovat stejný úkaz. Zdálo se, že se pohybuje celé
nebe… Úkaz, jak jej ve svém Deníku popsal profesor Silliman, pozorovali obyvatelé na
celém území Spojených států… Od dvou hodin v noci až do rozednění se na celé obloze,
která byla úplně jasná a bezmračná, odehrával skvělý úkaz, nepřetržitá hra oslnivě zářících
světel.“ (R. M. Devens, Americký pokrok neboli Velké události největšího století, kap. 28,
odst. 1—5) {VDV 221.3}
„Lidský jazyk nedokáže vylíčit nádheru této velkolepé podívané… Kdo ji neviděl,
nedokáže si vytvořit ani přibližnou představu o té nádheře. Vypadalo to, jako by se celé
hvězdné nebe soustřeďovalo v jednom místě u středu oblohy a současně odtud rychlostí
světla vystřelovalo na všechny strany. Tisíce záblesků stíhaly v rychlém sledu další tisíce, a
přesto jim nebylo konce, jako by byly pro tuto příležitost stvořeny.“ (F. Reed v listu
Christian Advocate and Journal, z 13. prosince 1833) „Není možné si představit přesnější
202