Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Evoluce nás neutvořila ani jako osamělé predátory, ani jako bytosti<br />
schopné existovat ve smyslu hmyzí kolonie. Pakliže Jung hovoří o nebezpečí<br />
kolektivního vzdání se osobní odpovědnosti do cizích rukou, je skutečnou<br />
alternativou přijetí absolutní odpovědnosti jednotlivcem? Jsou toho<br />
lidé vůbec schopni? Pakliže nejsme schopni unést celou tíži odpovědnosti,<br />
nemusíme ji hned vkládat do rukou charismatického vůdce – můžeme ji<br />
sdílet v rámci kooperující komunity. Stejně tak pro nás z hlediska výrobních<br />
vztahů není přirozené pracovat jako kolečko v soukolí anonymního<br />
kolektivu, ale ani být zcela nezávislými jednotkami (což nevylučuje,<br />
že bezpochyby existují lidé, kterým jedna z těchto variant plně vyhovuje)<br />
– proto pokládám za nejpřirozenější (nikoli však samozřejmě za jedinou<br />
správnou) formu vlastnictví výrobních prostředků vlastnictví družstevní, a<br />
proto vnímám komunismus v Marxově pojetí, tedy coby zdola budovanou<br />
politickou a ekonomickou demokracii, jako cíl, jenž by, navzdory neblahým<br />
konotacím s tímto pojmem spjatým (což je patrně osud všech skutečně<br />
dobrých idejí!), měl zůstat v hledáčku lidského úsilí o smysluplnou a<br />
lidskou společenskou racionalitu.<br />
Pohlédneme-li na celou záležitost dialekticky, pak po kolektivní tezi<br />
a individualistické antitezi bychom měli dospět k nějaké formě syntézy,<br />
která dokáže zužitkovat to dobré z obou protikladů na nějaké vyšší úrovni<br />
společenského vědomí.<br />
Jak dál?<br />
V této chvíli by se nabízelo předložit nějaký pokus o novou vizi společnosti<br />
založenou na komunitárních základech, to však aktuálně není v silách<br />
autora tohoto eseje. Proto své úvahy zakončím prostým shrnutím základních<br />
myšlenek: Je třeba akceptovat odpovědnost za veškerou<br />
případnou kolektivní psychologickou vinu, jíž je člověk z titulu své příslušnosti<br />
k nějaké kolektivní entitě pošpiněn, a tím se očistit (a také se z ní<br />
poučit), je důležité vnímat skutečnost, že současné společnosti hrozí diktatura<br />
fašistického typu, proti čemuž je třeba aktivně vystupovat, a je třeba<br />
106
Change language