Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Jsou Češi opravdu „národ ateistů“?
Stále znovu a znovu se setkávám se zjednodušujícím tvrzením, že Češi
(a Moravané a Slezané, pokud na tom někdo bazíruje) jsou označováni
jako „národ ateistů“. Toto tvrzení je však ve skutečnosti mylné.
Češi vesměs nejsou ateisté, jsou spíše nekonfesní věřící s rozptýlenou
a roztěkanou religiozitou, neboli, jak trefně říká Tomáš Halík, „něcisté“.
K tomu si dovolím doplnit svůj vlastní postřeh, totiž že čeští něcisté věří
dokonce ve dvojici bohů. Tito bohové se jmenují Něco tam nahoře a Něco
mezi nebem a zemí, přičemž mocnější, protože daleko více ovlivňující
běžný lidský život, je Něco mezi nebem a zemí.
Z religionistického hlediska je Něco tam nahoře božstvem typu deus otiosus,
je to vzdálený nejvyšší nebeský bůh, který předal žezlo vlády nad
světem mladší generaci bohů a stáhl se do ústraní. Takového boha nalezneme
ve velkém množství polyteistických náboženství a lze říci, že je to
archetyp.
Něco tam nahoře vskutku je takovým bohem – lidé se k němu obvykle
neobracejí s každodenními starostmi; slouží jen jako jakýsi garant,
umožňující existenci nějaké formy posmrtného života, jako poslední instance
v případě extrémně kritických životních situací a především jako
(coby „Nebe“) spolutvůrce prostoru pro existenci nižšího, ale o to
mocnějšího, božstva, jímž je Něco mezi nebem a zemí. Dalším užívaným
jménem tohoto nižšího boha je Něco na tom bude.
Něco mezi nebem a zemí je předmětem každodenní víry milionů lidí. Je
patronem novinových horoskopů, esoterických časopisů, motivačních příruček,
zázračných medikamentů, pí-vody, tachyonového léčení, energetických
zářičů, ale také konspiračních teorií, strašení koncem světa...,
prostě celého toho všudypřítomného „esoterického“ (to slovo původně
znamená „skrytý“!) komerčního braku, kterému bez přemýšlení důvěřuje
(a utrácí za něj peníze) nepřehlédnutelná část české populace.
149