Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Testament dr. Helperina
Ve světle ohňů vzpomínáme na velikou minulost lidstva, na jeho pýchu,
jež sahala až k nebesům, a na jeho pád, veliký pád, jenž byl, jak věří někteří,
předpovězen proroky dávných časů. Já však nevěřím, že pád člověka byl
předpovězen, domnívám se naopak, že nastal právě proto, že předpovězen
nebyl.
Vycházím zde přirozeně z teorie britského profesora Teodora Loomise,
velkého matematika z počátku dvacátého prvního století, dokázané jeho
fenomenálním žákem Chandreshem Lingaratnamem, jež praví, že libovolná
předpověď budoucnosti lidstva, ať už se jedná o budoucnost
světlou či temnou, se vyznačuje tím, že se nenaplní.
Teodor Loomis sám zůstával neutrální co se týče otázky, zda nenaplnění
komplexní prognózy je její vlastností nutnou či nikoli, tedy zda je
nenaplnění předpovědi jisté či jen vysoce pravděpodobné. Jeho žáci se pak
rozštěpili na dva nesmiřitelné tábory, apodiktiky, věřící v nutnost nenaplnění
prognózy, a empiriky, hlásající, že Loomisovu tezi jako nutnou pravdu
matematickými prostředky dokázat nelze, nicméně se jedná o velmi
užitečný postřeh týkající se reality.
Loomisův mladý žák Chandresh Lingaratnam, nadaný Londýňan tamilského
původu, který již ve svých dvaceti letech zveřejnil několik významných
pojednání o matematické logice, se přiklonil k menšině apodiktiků
a odvážně se pustil do hledání důkazu, ač mu mnozí předpovídali, že si tím
zničí slibnou akademickou kariéru, a dokonce i těžce nemocný profesor
Loomis jej na smrtelné posteli zapřísahal, aby se tohoto sisyfovského úkolu
vzdal. Lingaratnam však nepolevil, opustil koncem desátých let
Cambridge, kde býval oblíbeným pedagogem a stál jen krůček od docentury,
a od roku 2021 na dlouhých deset let zcela zmizel z očí a nutno dodat
že i z myslí učené veřejnosti.
197