Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

nečně se větvících fraktálních útvarů a v záchvatu čehosi na způsob horror
vacui člověk dospívá k poznání, že peras je apeiron.
Řádně vyučený flosof si obvykle vybere nějakou konkrétní metodu, flosofckou
tradici, kterou pak rozvíjí a nachází její nové aplikace. Je to tak
v pořádku: Jsem ten poslední, kdo by chtěl jakkoli odsuzovat specializaci
ve flosofi i kdekoli jinde. Moje cesta je však jiná. Vnímám bytí tak intenzivně
a v tolika různých variacích, že prostě nejsem schopen omezit
se na jedinou metodu jeho refexe. To „spisovatelské“ ve mně chce zachytit
pestrost bytí všemi mně dostupnými prostředky. Nevěřím ostatně, že lze
bytí zcela prozkoumat pomocí nějaké defnitivně platné „teorie všeho“. Odmítám
to. Redukcionismus je bezpochyby nesmírně účinné metodologické
východisko, ale omezit se na jeden výkladový rámec, lhostejno jaký, může
vyústit v absurdity toho druhu, kdy budeme kupříkladu trvat na tom,
že jsme slepému vysvětlili, co je červená barva, když jsme mu sdělili,
že se jedná o fotony s vlnovou délkou v rozmezí 625–800 nanometrů, případně
(o něco lépe) o způsob, jímž mozek normálně vidícího člověka interpretuje
dopad fotonů s vlnovou délkou v rozmezí 625–800 nanometrů
na sítnici. To všechno jsou pravdivá tvrzení, ale od narození nevidomý
člověk spíše uvítá, pokud se pokusíme objasnit mu barvy s použitím nějaké
vhodné, nejlépe senzorické, metafory.
V této knížce se čtenář setká s řadou různých pohledů na některé flosofcké,
společenské a theologické otázky – od racionálních a exaktních,
přes metaforické až po čistě poetické. Čerpám zde z mnoha různých myšlenkových
směrů, z nichž žádný nepokládám za cokoli na způsob „zjevené
pravdy“, ale prostě jen za organon, za interpretační rámec, jenž mi
umožňuje v danou chvíli nejlépe proniknout do zvoleného tématu. Z tohoto
pohledu lze říci, že mou (meta)flosofí je pragmatismus v tom smyslu,
jak jej defnoval americký flosof a psycholog William James. Jsem
přesvědčen, že lze v podstatě pracovat téměř s jakoukoli ontologií, začlenit
do teorie jakékoli entity atd., přičemž měřítkem oprávněnosti takového
kroku jsou výsledky, tedy rozšíření lidského poznání (které chápu šířeji
než přísní metafyzičtí scientisté, tedy neomezuji je výhradně na výsledky
empirického zkoumání přírodních věd). Jsem beze všeho ochoten uznat
8