Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Chandresh Lingaratnam, ač se dočkal nezávislého potvrzení svého důkazu
a v roce 2055 Nobelovy ceny za matematiku, jíž o dva roky později
doplnila Nobelova cena míru, byl stále zádumčivější a nakonec se mi svěřil,
že v něm roste obava, že jsme něco opomněli, že tím, že jsme vyloučili
vše představitelné, jsme vrhli na lidstvo stín čehosi nepředstavitelného.
Jenže jak odvrátit nepředstavitelné?
Váhali jsme, zda se pokusit lidstvo varovat, ale nebyli jsme si jisti, zda
by to mělo smysl. Můj učitel se pustil do nových výpočtů, v nichž se snažil
zahrnout do matematické formulace Loomisova postulátu nekonečný a neznámý
faktor nepředstavitelna, ale asi po dvou měsících propadl hlubokému
zoufalství, přestal komunikovat i jíst a nakonec byl v stuporózním
stavu převezen do psychiatrického sanatoria pro beznadějné případy.
Nutno dodat, že naprostou většinu duševně nemocných jsme v té době byli
schopni zcela vyléčit, Chandresh Lingaratnam, nositel dvou Nobelových
cen a strůjce zlatého věku lidstva, byl však tou nejtragičtější výjimkou.
Většina lidí však jeho osud nezaregistrovala a pokud ano, nic to nezměnilo
na jejich optimistickém naladění. Chystala se právě velká výprava,
jež měla zřídit první samostatnou kolonii na Marsu, a pak se TO
stalo.
203