Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Obávám se, že skepticko-ateistická osvěta, jakkoli dobře míněná, není
schopna na této situaci mnoho změnit. Nezdá se ostatně, že by dosud
mnoho změnila. Domnívám se tak proto, že ta poptávka souvisí s neuspokojenými
duchovními potřebami lidské duše, a tyto potřeby nejsou racionálního
charakteru. Drogově závislý člověk také obvykle ví, že mu užívání
té či oné látky ničí život, a přesto v užívání pokračuje (toto je ostatně
jedno z diagnostických kritérií závislosti). Co však může pomoci?
Řekl bych, že nějaká forma autentické péče o duši, možnost, aby se lidé,
podléhající těm či oněm zvenku nadiktovaným dogmatickým představám,
naučili hledat svou vlastní autentickou spiritualitu, aby se naučili vidět
za symboly, nikoli zbožšťovat symboly samotné, ať už jakékoli. Pak by
možná prožili skutečný konec (starého) světa ve své vlastní psýché, a to
včetně velkých apokalyptických bitev, v nichž by se Satan vyjevil coby
jejich stará modlářská víra v doslovnost Bible či jiného textu, a vstoupili
by do světa nového, v němž by opravdu pobývali s Bohem a nikoli jen
s tou či onou reifkovanou představou o něm. Ale to je pochopitelně jen taková
krásná iluze. Protože – na rozdíl od víry v cokoli doslovného – nelze
toto skutečné obrácení šířit formou propagačních letáků, jednoduchých
sloganů a kázání na stadionech či v televizích. Vyžaduje to obvykle
dlouhodobou a intenzivní spolupráci člověka s člověkem, či přinejmenším
ochotu k důkladné a poctivé introspekci a studiu náročné literatury. Bezpochyby
by pomohlo i odstranění globální úzkosti způsobené současnou
fází kapitalismu.
Jakkoli jsem skeptický k možnosti změnit tuto situaci v dohledné době
v masovém měřítku, věřím, že má smysl usilovat o změnu v myšlení lidí,
i kdyby tato změna proběhla jen u hrstky z těch, kdo ji potřebují.
115