Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Psilocybin a léčba deprese
aneb Houbičky jako lék?
Před časem proběhly světovými i našimi médii zprávy o klinických studiích
ukazujících, že psychotropní látky, v diskutovaných případech
konkrétně psilocybin (účinná látka lysohlávek) a MDMA („extáze“), vykazují
pozitivní léčebný efekt v případě úzkostí a depresí spojených s vědomím
brzkého konce života u smrtelně nemocných pacientů (psilocybin)
a pacientů trpících postraumatickou stresovou poruchou (MDMA).
Lhal bych, kdybych napsal, že mi poklesla brada překvapením. Jednak,
stejně jako všichni, kdo se o tuto oblast zajímají, vím, že tyto skutečnosti
naznačovaly i studie z doby před čtyřiceti a více lety, jednak vím,
že od devadesátých let došlo k určitému uvolnění absurdních restrikcí co
se medicínského výzkumu psychedelik týče. Spíše mě deprimuje, jak pomalu
výzkum tohoto druhu pokračuje. Ve svém článku se zaměřím na výzkum
psilocybinu v souvislosti s úzkostí a depresí. Dalším studiím – užití
psilocybinu při léčbě obsedantně kompulsivní poruchy a terapeutickému
potenciálu MDMA – se budu věnovat příště.
Jednou ze studií, o nichž se média rozepsala, je výzkum profesora psychiatrie
na Harbor-UCLA Medical Center Charlese Groba, který podával
nízké dávky psilocybinu dvanácti smrtelně nemocným pacientům v terminálním
stádiu rakoviny, kteří trpěli úzkostí a depresemi v souvislosti s blížící
se smrtí. Proběhla dvě sezení s odstupem několika týdnů, v jednom
z nich dostal pacient psilocibyn, v druhém placebo, přičemž on ani výzkumník
nevěděl, kdy je podána účinná látka. Každý z účastníků však psilocybin
v jednom nebo v druhém případě dostal – neexistovala tedy
(z etických důvodů) kontrolní skupina, která by účinnou látku nedostala
vůbec. Po jednom až třech měsících se pacienti cítili méně úzkostní, jejich
celková nálada se zlepšila a na běžně užívané škále pro měření deprese vy-
136