Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

apii, zvláště pak je-li zaměřena na rozvíjení psychedelického či, chcete-li,
transpersonálního prožitku, spočívajícího v dezintegraci ega a v derealizaci;
mechanismem tohoto účinku se zabýval ve druhé polovině devadesátých
let ve Švýcarsku Franz Wollenweider, jenž snímal mozky intoxikovaných
pozitronovou emisní tomografí (PET).
Člověk, který se potýká s těžkou depresí, je často ochoten zkusit cokoli,
co by mohlo pomoci, a nesmyslné názvy článků, vytvářející falešný dojem,
že by mohly pomoci lysohlávky, pokládám za jednoznačně škodlivé. V případě
klinické deprese neexistují žádná jednoduchá řešení a je lepší vyzkoušet
antidepresiva a obrnit se trpělivostí (často trvá týdny, než nastoupí
jejich účinek, a mnohdy trvá měsíce, než je nalezeno to, které pacientovi
opravdu zabírá), než riskovat psychedelický zážitek, který svou intenzitou
může už tak dost velké potíže změnit v nefalšované peklo.
Nicméně pochopitelně i člověk léčící se s depresí může pociťovat neodolatelné
„psychonautické“ nutkání. V případě, že se rozhodne nějakou
psychoaktivní látku (včetně alkoholu!) vyzkoušet, měl by vzít na vědomí,
že riziko komplikací může být vyšší než v případě zdravého člověka, a být
tudíž opatrný, dbát na „set a seting“, mít nablízku důvěryhodnou osobu
atd. Dále by se měl seznámit s možnými interakcemi antidepresiv, jež užívá,
a drogou, kterou chce vyzkoušet (což je poněkud problém, nicméně
na internetu lze najít více či méně věrohodné zdroje informací) a rozhodně
by měl začít s nízkými dávkami. Nepíši to proto, že bych užívání psychoaktivních
drog u lidí trpících depresí (či jakoukoli jinou duševní nemocí)
doporučoval, pouze se snažím o harm reduction.
Závěrem chci říci, že pokládám psilocybin a další psychedelika za fascinující
látky, jež je vhodné zkoumat, a nikoli démonizovat. Jejich nebezpečnost
je oproti jiným drogám, včetně legálního alkoholu, poměrně nízká,
experimentování s nimi je pochopitelné a osobně se domnívám, že by psychedelika
měla být legalizována či přinejmenším dekriminalizována. Rozhodně
však nejsou lékem na depresi a neměla by být takto chápána. Jejich
potenciál pomoci smrtelně nemocným lidem vyrovnat se s existenciální
úzkostí z blížící se smrti by měl být dále zkoumán a rozvíjen, bezpochyby
užitečný by byl výzkum psychedelik i v dalších psychoterapeutických sou-
139