Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Občas dokáže i trestat, to jsou chvíle, kdy Se něco pokazí. Lze předpokládat,
že se v tom případě jedná o trest za porušení nějakého tabu, přičemž
toto porušení může být i neuvědomované - pak to vypadá, že Se trestá bez
příčiny.
Nešťastnou postavou univerzálního mýtu je Jeden, který nikdy neví. Jeden
je předobrazem člověka, přičemž Člověk je rovněž jeho dalším jménem,
díky čemuž můžeme uvažovat o tom, že Jeden je jakýmsi univerzálním
„Adamem“, praotcem všech lidí, mýtickým „Prvním člověkem“.
Mýtický příběh Jednoho, který nikdy neví, ukazuje, že v univerzálním mýtu
připisujeme člověku jako základní vlastnost nevědomost. Patrně proto
jsme nuceni opakovat činy Každého, neboť bez něj bychom nikdy nenašli
odpověď na Kantovu otázku „Co mám činit?“
Máme zde tedy mýtickou trojici tvořenou bohem Ono Se, jenž zasahuje
zvnějšku a v nějž všichni do jednoho věříme a doufáme, héróem Každým,
jehož činy opakujeme, a prvním člověkem Jedním, od nějž jsme zdědili nevědomost.
Tak tedy vypadá univerzální a vpravdě všelidský mýtus, který
leží ukryt pod vrstvou dalších mytologií, mýtus, který je společný všem
kulturám a náboženstvím, mýtus, jímž se řídí i lidé, kteří se pokládají
za přesvědčené ateisty.
Jeden by možná řekl, že je to mýtus, z něhož není úniku, ale kdo ví? Jeden
nikdy neví. Musíme počkat a třeba Se to vyřeší. Každý to tak dělá… *
*Před mnoha a mnoha lety přišel můj známý Ondřej Malý s pěknou religionistickou anekdotou
o tom, že nejobecnějším mýtickým hrdinou v „eliadovském“ smyslu je „Každý“.
Po dalších mnoha letech jsem o ní pověděl přátelům Romanu Petrželkovi a Lídě Havlíčkové
a strávili jsme příjemný večer rozvíjením této základní myšlenky. Po dalších několika letech
jsem to konečně sepsal. Jedná se samozřejmě o vtip, o religionistickou anekdotu, mám však
takový pocit, že na tom možná přeci jen něco bude. Jeden nikdy neví…
188