Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
a přání splnit. Rituál pak slouží k dosažení vhodného stavu mysli pro takovou<br />
komunikaci. Na tom není nic zvláště originálního – oproti<br />
konzervativní evropské magické praxi je zde rozdíl jen v tom, že se démonům<br />
nic nepřikazuje, mág se od nich, pomocí kruhu či jinak, neodděluje<br />
a jedná s nimi jako rovný s rovnými. To ovšem není žádný zvláštní vynález<br />
satanismu – všude na světě se setkáváme s tím, že kouzelníci a šamani<br />
jednají s duchy na rovinu a nebo se jimi dokonce nechávají dobrovolně posednout.<br />
Obraťme se nyní k tomu, jak magii a rituály interpretoval ve svých knihách<br />
Anton LaVey, který v reálnou existenci bohů a démonů coby svébytných<br />
bytostí nevěřil. Dospěl k závěru, že i ateista či agnostik může toužit<br />
po rituálním vyžití – je to legitimní lidská potřeba (evoluční<br />
psychologové by s ním patrně souhlasili). Současná neurověda odhalila,<br />
že při náboženské zkušenosti jsou aktivována určitá centra v mozku<br />
a jejich umělou stimulací lze laboratorně navodit náboženský zážitek. Tendence<br />
k víře (či pověře) se spontánně projevuje již v dětství – od imaginárních<br />
kamarádů, imaginativního světa her či uctívání fktivních hrdinů<br />
není daleko k víře v předky, duchy, bohy či Boha. To všechno LaVey intuitivně<br />
předjímal, když hovořil o dětech jako o přirozených mázích a když<br />
koncipoval svou rituální magii se zaměřením na co nejintenzivnější subjektivní<br />
prožitek.<br />
LaVey vlastně propojil materialistickou životní flosofi s rituálním<br />
chováním a řízenou iracionalitou. Laveyánský „symbolický“ satanista je<br />
přesvědčen, že neexistuje žádné nad-přirozeno a že bohové jsou lidským<br />
výtvorem. Ale během rituálu či ceremonie na tuto skutečnost záměrně zapomíná,<br />
nechá na sebe působit starobylá jména a symboly a navozuje si<br />
tak náboženský stav mysli, který jsme zdědili po předcích (<strong>pod</strong>obnými<br />
cestami se ubírala i dnes populární chaos magie).<br />
LaVey přišel s tím, že rituál lze oprostit od veškerých okultních, kabalistických<br />
a jiných interpretací, aniž bychom o cokoli <strong>pod</strong>statného přišli. Magický<br />
rituál dle jeho názoru vyžaduje jediné: Záměrně vstoupit do světa<br />
vlastní subjektivity, prožít si psychodrama s bohy či ďábly, které si vybereme<br />
nebo vymyslíme, v té chvíli – a jen v té chvíli – tomu všemu věřit, pak<br />
165
Change language