Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

lení. Jedná se o nastudovaný a vynalezený soubor principů a cvičení, jež
byly navrženy tak, aby osvobodily jednotlivce z osidel bezduchosti, jež
brání inovaci. Nazval jsem své myšlenky ‚satanismem‘, neboť pod tímto
názvem nejvíce stimulují a sebedisciplína a motivace jsou za stimulujících
podmínek snáze uskutečnitelné. Satanismus znamená ‚opozici‘ a ztělesňuje
všechny symboly nekonformnosti. Satanismus disponuje velkou schopností
přeměnit přítěž ve výhodu, změnit odcizení v exkluzivitu. Jinými slovy:
je to zváno satanismem proto, že je to vtipné, trefné a produktivní.“ (Te
Devil’s Notebook, s. 9-10)
Myšlenka, že kontroverze se stimulující, je rozhodně zajímavá a patrně
i pravdivá, otázkou je, nakolik je dnes ještě stimulující právě „satanismus“
a zda se současné institucionalizované myšlení čím dál víc neblíží pravicově
liberálnímu extremismu Ayn Rand a tím i flosofcké koncepci
laveyánského satanismu, nehledě na to, že současná postmoderní
společnost je zaměřená na ego a „individualismus“ tak narcisticky, že satanismu,
co se nonkonformity týče, zbývají snad už jen ty extravagantní
rituály, ale i to je poměrně sporné – stačí například shlédnout klipy popové
zpěvačky Lady Gaga.
Původní Church of Satan (CoS) stále existuje, i když po smrti jejího zakladatele
v ní došlo k boji o moc a vše zkomplikoval i sám LaVey, který nezanechal
žádnou závěť a veškerý jeho majetek údajně propadl státu (informace
se zde rozcházejí).
Dnes tato organizace funguje na bázi volného členství, jež si zájemce
může zakoupit za 200 dolarů (a získá za to pěknou černou kartičku velikosti
kreditky, jíž se pak může chlubit).
Současným veleknězem CoS je Peter H. Gilmore, který ve své knize Satanská
písma (Satanic Scriptures) propaguje satanismus ještě ateističtější
a „odkouzlenější“ než byl ten LaVeyův. Zatímco LaVey ještě naznačuje,
že magie může nějak „objektivně“ působit, i když (kromě zmínky, z níž
plyne jeho víra v telepatii) neuvádí jak, Gilmore prakticky odmítá magii
jako způsob k dosahování cílů a prezentuje ji nanejvýš jako hru či psychodrama,
jako způsob, jak obohatit život nějakým nevšedním zážitkem.
160