Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Významnou část populace budou tvořit lidé bez názoru, lidé, jimž je to
prostě jedno, lidé, kteří o duchovní oblasti v podstatě nepřemýšlejí. Osoby
angažující se v diskusích ohledně náboženství, ateismu, víry či třeba evoluce,
si neuvědomují, že pro významnou část, a nejspíš i většinu, populace je
kupříkladu debata „darwinismus versus inteligentní design“ zcela nezajímavá
– jsou to lidé, kteří by tuto záležitost patrně okomentovali v tom
smyslu, že ať je to tak nebo tak, chleba levnější nebude a vítězství v hokeji
nám to nezajistí. Tak to prostě je. Takoví lidé mohou být rovněž pokládáni
za ateisty, ale ne za ateisty z přesvědčení, ale za ateisty z nezájmu. Jejich
zastoupení v populaci může kolísat; je známo, že v krizových situacích (individuálních
i společenských) se lidé více obracejí k víře a „nacházejí
Boha“, a toto jsou přesně ti lidé, kterých se to týká především. Kolik je jich
v naší populaci těžko říci. Desítky procent. Hranice mezi tímto druhem
ateistů a něcisty je velmi neostrá.
Z úvah o lidech bez názoru plyne další postřeh o současnosti a budoucnosti
české religiozity: Zastánci vyhrocených názorů tvoří a budou
tvořit zkreslený mediální obraz skutečnosti. Jeden příklad za všechny: Biblických
kreacionistů je v naší společnosti jen hrstka, přesto je debatám
o evoluci věnována disproporčně velká pozornost, což je dáno tím, že jak
kreacionisté, tak uvědomělí ateisté jsou nepoměrně internetově aktivnější
než většina populace. Nicméně je třeba oblast náboženských extrémistů
sledovat, protože mohou usilovat o získání mocenských postů a kupříkladu
z pozice ministra školství rušit sexuální výchovu ve školách apod. –
zkušenost s konzervativně katolicky orientovanými politiky z posledních
let ukazuje, jak reálné takové nebezpečí je.
Je třeba také zmínit jeden rys českého vztahu k náboženství, jenž
osobně shledávám značně odpudivým, a tím je až ostentativní neochota
vzdělávat se či se alespoň informovat v oblasti jiných kultur a náboženství.
Nejedná se o pouhou nevzdělanost, jedná se skutečně často o nevzdělanost
postavenou na piedestal, a z ní plynoucí předsudky, intolerance, xenofobní
nenávist a leccos dalšího, zvláště vůči takzvaným „sektám“ a samozřejmě
vůči islámu. Působí to na mne dojmem, jako by indiferentní většina ostatním
říkala: „Věřte si čemu chcete, ale nechoďte nám s tím na oči.“ Jenže to
151