Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

dinovo nepochopitelné počínání je 'dílo jemu nevlastní' (Iz 28,21), za nímž
se skrývá soucitné a v dobrotě nakloněné srdce.“ 7 čteme ve Výkladech
ke Starému zákonu. Musím říci, že na mne ta slova nepůsobí příliš přesvědčivě.
Spíše se přikláním k Jungově poznámce, že se Bůh „úžasně snadno
a bezdůvodně nechal jedním ze svých synů, myšlenkou pochyb, ovlivnit
a znejistit, pokud jde o Jóbovu věrnost.“ 8
Pohlížím-li na knihu Jób jako na metaforu tragického lidského osudu,
střetávám se s menšími problémy, než kdybych se musel vyrovnávat
se skutečností, že Bůh, který je Láska, se nechá zviklat satanem a vystaví
prokazatelně nevinného a spravedlivého člověka nesnesitelnému utrpení.
Takto mohu na konající sílu, tedy na dvojici Bůh – satan, pohlížet jako
na slepé síly přírody a chaosu, které nehledí na to, zda je jejich terč dobrý
či zlý, spravedlivý, či nespravedlivý, „protože on dává svému slunci svítit
na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ 9 . Nezapomínejme,
že slunce hřeje a dává růst, ale také spaluje, vysušuje a zabíjí. A déšť –
déšť může přinést vláhu rostlinám i vyprahlým ústům, stejně jako může
přinést záplavy, povodně, potopu.
Je-li tedy Jób viděn jako oběť slepých sil přírody, chaosu a náhody 10 je
tak jeho příběh i dnes vynikající metaforou lidských osudů. Jistě si na něj
vzpomnělo mnoho Židů v koncentračních táborech a jistě by oslovil oběti
válek, přírodních katastrof a epidemií. 11 Tyto věci se prostě dějí a my jsme
vůči nim zoufale bezmocní.
7 Výklady ke Starému zákonu III., s. 31.
8 JUNG, C. G.: Odpověď na Jóba. In: Výbor z díla IV. S. 297.
9 Mt. 5,45
10 „V úvodu knihy se střídají čtyři scény pozemské a dvě nebeské. Scény pozemské by zůstaly
zprávami o nevysvětlitelných pohromách, které Joba stihly, kdyby nebeské scény nepoodhalily
čtenáři závoj z tajemství událostí. Job přirozeně nic nevěděl o tom, co se v Boží radě událo
a co by mu snad jeho zápas ulehčilo. Čtenář naproti tomu má výhodu, že smí nahlédnout
za onen závoj, aby pochopil spád událostí.“ (ŠOUREK, M.: Hovory s biblí : za poznáním knihy
knih a jejího významu. s. 100.) Tuto skutečnost beru v potaz, přesto se však zaměřím
na problematiku pozemského člověka, který o nebeských souvislostech, ať již reálně existují
či nikoli, nemá zprávy, a je tedy nucen vnímat svou situaci právě jako následek „nevysvětlitelných
pohrom“.
11 Jóbovy služebníky a stáda pobijí nepřátelé a Boží oheň z nebe; jeho syny a dcery zabije silný
vítr (Jób 1:13-20).
207