Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

„Musíš jít koupit ty granule,“ říkám si nahlas, abych nezapomněl.
Je večer. Na stole leží Romský slovník. Včera jsem se do něj díval, chtěl
jsem vědět, jak se řekne blázinec. „Dilino kher.“ Rozesmálo mě to a i teď
se kupodivu trochu usmívám. Na chvíli zavírám oči.
Probouzím se v křesle. Divný sen.
„Ty granule...“
Půl osmé.
Ve zverimexu už zavřeli, ale do Billy to stihnu. Namáhavě vstávám a jdu
na nákup. V hlavě mi bzučí nesmyslné útržky vět. Pak mě pohltí monstrózní
svět supermarketu. Lost in the Supermarket… Kdo to zpívá? Projíždím
s vozíkem mezi regály. Kupuji granule, chleba, sýr a šunku. V této
chvíli úkol téměř herkulovský. Platím a vzpomínám si, že Te Clash. Vleču
se domů a jako vždy je cesta zpět delší, než cesta tam.
Psí vítání.
Psí a kočičí krmení.
Šero.
Vleču se do postele, usínám u knihy o kabale a přemýšlím, jestli někdy
vyřeším rovnici o dvaadvaceti neznámých. V hlavě mi zaznívají, tentokrát
nahlas, pseudohalucinačně, či – lépe – hypnagogicky různé zvuky, hlasy
a melodie. Jednou jsem takto poslouchal koncert Pink Floydů, ale dnes nic
moc. Natahuji ruku k vypínači.
Budiž tma!
A byla tma.
25