Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Všechno má svůj čas – i přímá slova a jitření ran; jakkoli je jitření ran
z dlouhodobého hlediska terapeuticky někdy prospěšné, pro první pomoc
je třeba volit jiné cesty. Autor knihy Jób na to v těchto pasážích poukazuje
a prokazuje tak vynikající znalost reakcí lidské psychiky v hraničních
situacích.
Jak se tedy postavit k problému krutých ran osudu, jejichž hrozba nad
námi visí jako Damoklův meč? Jak se vyrovnat s „krizí moudrosti“, která
zároveň odrážela i krizi společenského řádu v poexilní době, kdy poetická
část 16 knihy Jób pravděpodobně vznikla 17 ? Jak naložit s krizí moudrosti,
která je stejně platná i v kontextu doby naší?
Jak jsem již poukázal, Jób se i v době, kdy žil v blahobytu, bál, bál se tolik,
že „nepoznal klidu, míru ani odpočinutí“ a pak... „přišla bouře“. Bouře
někdy prostě přijde – a, jak ukazuje kniha Jób, přijde bez ohledu na to, zda
se strachujeme, či nikoli.
Východní nauky i někteří mystikové západu hovoří o neulpívání, japonský
kodex bušidó v podání spisu Hagakure praví: „Udržujíc si správného
ducha od rána do noci, jsa navyklý na ideu smrti a rozhodnutý ve věci
smrti a považujíc se za mrtvého, stávajíc se tak jedním s Cestou válečníka,
identifkujíc se tak s ní, můžeš prožít život bez možnosti neúspěchu a můžeš
vykonávat svůj úřad správně.“ 18
Jób v prachu, pokrytý vředy, kontruje: „Je snad z kamene má síla a mé
tělo z bronzu?“ 19
Je morální povinností každého člověka být takto statečný?
15 Jób 6,25.
16 Rolf Rendtorf, hovoří o dvou vrstvách textu a dělí jej na „dvě různé složky: prozaicky pojaté
rámcové vyprávění (kap. 1n a 42,7-17) a poeticky formulovanou hlavní část, která obsahuje
dialogy mezi Jóbem a jeho přáteli (3-37) a boží řeči s Jóbovými odpověďmi (38,1 –
42,6).“ (RENDTORFF, R.: Hebrejská bible a dějiny. S. 314.) Rendtorf pokládá právě vztah mezi
těmito dvěma částmi za jeden z nejzákladnějších problémů knihy Jób. Ukazuje, že zatímco
rámcové vyprávění líčí Jóbův život jako život bohatého vlastníka stád, což snad má být záměrná
obdoba k praotcům, poetická část knihy předpokládá zcela jiné poměry: Jób byl podle
ní vysoce váženým a vlivným občanem jednoho města.
17 RENDTORFF, R.: Hebrejská bible a dějiny. s. 314.
18 TSEKUMOTO YAMAMOTO: Hagakure. Citováno z: FLAITINGR, L.:Rytíři a bojovníci. In:
Nová Akropolis – Zrcadlo kultury č. 1. Zdroj:
19 Jób 6,12.
209