Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

slavnostní, cílem je navodit změněný stav vědomí a oddělit se od běžné
reality.
Na oltáři hoří černé svíce, jako rituální pomůcka je používán meč nebo
dýka, používá se symbol Bafometa – kozlí hlavy v obráceném pentagramu,
obrácený kříž, stříbrný kalich s vínem coby elixírem života, falus (coby
symbol plodnosti), znamení rohů (vztyčený ukazovák a malíček levé ruky)
atd.
Oltář může být živý, což je spjato s důležitou rolí duality mezi mužským
a ženským, aktivním a pasivním principem v přírodě i v člověku. Nahá
žena na oltáři, jak je vnímána zvenku, ve skutečnosti není v satanistickém
kontextu ženou na oltáři, ale ženou-oltářem, a symbolizuje Matku Zemi.
Žena tedy není v nějakém nedůstojném postavení a rozhodně není v roli
lidské (byť symbolické) oběti, nýbrž je naopak předmětem úcty.
Vraťme se ale k rituálnímu schématu: Ve slavnostní atmosféře zaznívá
zvon a gong, je provolávána sláva Satanovi v jeho hlavních podobách (Satan,
Lucifer, Belial, Leviathan), jsou čtena s rituálním záměrem korespondující
„pekelná jména“, což jsou jména různých starých pohanských bohů
či démonů. Používá se světlo černých svíček, v případě venkovního rituálu
jsou používány louče či otevřený oheň. Bývají čteny příslušné pasáže Satanské
bible.
Každý rituál končí provoláním „Dokonáno jest!“ (v případě skupinového
rituálu zúčastnění odpovídají „Budiž tomu tak!“).
Obraťme se nyní k prostřední části rituálů. Ty jsou koncipovány silně
psychodramaticky. Jejich účelem je symbolické navození žádané situace,
takže v případě prvním, kdy jde o ukojení chtíče, se satanista obklopuje
předměty, zvuky a vůněmi, které na něj působí dráždivě, předměty spojenými
nebo znázorňujícími vytouženou osobu atd. Cílem mága je v tomto
případě vystupňovat vzrušení, imaginovat soulož s objektem jeho touhy
a dosáhnout (pomocí masturbace) co možná nejintenzivnějšího orgasmu.
V případě soucitného rituálu dochází ke stupňování lítosti nad osobou,
jíž chce mág pomoci (případně sebelítosti), vyjádření touhy po změně neuspokojivého
stavu a imaginace požadovaného žádoucího stavu.
167