Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

„Víš, jak jsme se posledně bavili o tom, že divné věci jsou jen náhody,
bludy nebo halucinace?“ začal Filip.
„Ano, to jsou. Proč?“
„Možná jsou, ale já prožil letos v únoru něco, co mi obrátilo život vzhůru
nohama a divil bych se, jestli pro to budeš mít nějaké rozumné vysvětlení.
A hlavně se to snažím hodit na papír, ale nejde mi to. Je to příliš
osobní a já...„odmlčel se. „Nedaří se mi psát o sobě. Je to dobrý příběh.“
„Sem s ním,“ řekl Baltazar. „Dobrý příběh není nikdy k zahození. Ani
když jde o souhru náhod.“
Filip sáhl do žebradla, vytáhl z něj téměř plné dvěstěgramové balení
levného holandského tabáku, jemuž se, jak se Baltazar později dozvěděl,
mezi znalci říkalo „Zlatá cihla„, a ubalil si cigaretu.
„Jak začít?“ zamyslel se Filip. „Minulý rok na podzim jsem si našel práci.
Vlastně mi ji dohodil kamarád. Pracoval jsem jako pomocný vychovatel
v pasťáku, tedy v Diagnostickém ústavu pro mládež. Po večerech a přes
noc jsem tam hlídal problémovou adolescentní mládež.“
Baltazar zhodnotil Filipovu poněkud křehkou konstituci.
„Tak trochu sebevražedná mise, ne?“ neodpustil si.
„No, spíš hodně než trochu,“ souhlasil Filip. „Už tam nedělám, ale to
není podstatné. Celý ten příběh se odehrál druhého února, byl to jen jeden
jediný strašný den, ale aby to dalo smysl, je potřeba spousty dalších souvislostí.
Ale začnu tím dnem a pak budu asi různě odbíhat.“
Barman přinesl čaj.
„V čajích se moc nevyznám, poradíš mi nějaký?“ zeptal se Baltazar. Pivo
měl z větší části dopité a už na ně neměl chuť. Čaj z konvice pěkně voněl.
„A dal by sis raději černý nebo zelený?“ zeptal se Filip.
„Spíš černý.“
„Nepálem nic nepokazíš, já ho mám nejraději.“
Baltazar si objednal čaj a zkoumavě na svého společníka pohlédl.
„Když jsem prvního února přišel večer do práce, dozvěděl jsem se,
že budu večer sloužit na dívčím oddělení, protože jejich pomocná vychovatelka
onemocněla. U borců zůstal denní vychovatel. Podvečer strávily obě
skupiny spolu, pak jsem šel s holkama do jejich baráku – aby bylo jasno,
54