Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Mimozemšťané, konspirace a prozření:
Gnostický mýtus naší doby
„Χριστός ἀνέστη! Ἀληθῶς ἀνέστη!
Christus resurrexit! Resurrexit vere!
Kristus z mrtvých vstal! Opravdu z mrtvých vstal!“
To je stále ještě velice nosné mytologéma v naší kultuře, ale už ani zdaleka
jediné. V dnešní, tzv. sekulární, společnosti působí jiné, řekl bych, že již
mnohem silnější, mýty, které úspěšně soupeří s těmi starými. Uvědomme
si, že živý mýtus ve své nejsilnější podobě je vyprávěním, které je přijímáno
jako neproblematicky doslovně pravdivé. Pokud již takto přijímáno
není, například v podobě některého z řeckých mýtů, stává se příběhem
s nespornou historickou hodnotou, ale není již skutečným živým mýtem.
Dobrá, to není tak docela pravda: Stále může působit v našich snech, ovlivňovat
naši obrazotvornost a může mít i značný terapeutický potenciál, ale
není to živý a velkým množstvím lidí sdílený mýtus, jako je tomu například
v případě Kristova zmrtvýchvstání.
Jenže v případě Kristova zmrtvýchvstání už dochází k tomu, k čemu docházelo
již u starých Řeků, totiž k erozi mýtu, tedy ke zpochybnění doslovnosti
mýtického vyprávění. Mnozí theologové již hovoří o tom,
že se jednalo o duchovní událost (tedy že k fyzickému zmrtvýchvstání Ježíše
nedošlo) či používají složitou hermeneutiku a snaží se celou událost
uchopit jako symbol, spíše než jako něco, k čemu skutečně došlo v reálném
světě. Pociťují před mýtem, jemuž jsou povinováni věřit, cosi jako rozpaky.
Nutno dodat, že množství theologů takové rozpaky naopak necítí a snaží
se naroubovat historickou realitu na biblický mýtus. Nicméně skutečně lze
pozorovat jistou erozi biblických mýtů a to navzdory skutečnosti, že,
zvláště v USA, stále významné množství lidí věří v doslovnou pravdivost
116