Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

a snažím se něčeho zachytit. Zapaluji si cigaretu. Sáša a Mona o něčem povídají,
ale nedaří se mi to vnímat.
„Ten Matěj je fakt píča, promiňte, ale jinak se to říct nedá,“ říká Mona.
Mluví o zdejším psychoterapeutovi. Je to sebevědomý mladík intelektuálského
vzezření, stejně jako jeho nejlepší přítel mezi kolegy – psycholog Richard.
První asociace která mě při myšlence na ty dva napadne: kosí bratři.
Výrok paní Mony nekomentuji, sám mám na hlavě másla víc než dost.
Dopíjím kávu, paní Mona odchází. Klienti už jsou v dílně. Sáša jde rozdělit
práci. Unaveně se zvedám a jdu také do dílny. „Máš pro mě něco
konkrétního, nebo se mám pustit do krabiček?“ptám se.
„Jo. Asi tě nepotěším...“ V duchu přemýšlím, co to bude. Snad ne nějaké
telefonování, na to dnes opravdu nemám sílu, modlím se v duchu.
„Umyješ fašky od lepidla.“
Oddechnu si.
Vracím se do kanceláře, vyndávám ze skříně zavařovačky, v nichž bylo
lepidlo na potravinářské sáčky, jež spolu s krabičkami patří ke stabilnímu
portfoliu výrobků naší chráněné dílny. Se zavařovačkami se téměř laskám
- z každé vydrolím zaschlý škrob a nalévám do nich horkou vodu s trochou
saponátu. Dobrá práce! Dnes na víc nemám. Udivuje mě, jakou ke mně má
Sáša důvěru, že mě nechá ve své kanceláři samotného... Ale vždyť je to
i moje kancelář! Nebo není? Čeho se chytit, Jaroslave? Je to sen?
Práce je hotova. Další cigáro a pak ještě jedno. Před očima mám kus
papíru s několika japonskými znaky. Tupě na ně zírám v naději, že mi
vklouznou alespoň do podvědomí, když už mám v hlavě prázdno. Vymeteno.
Pusto. Nijak. Přemýšlím nepřemýšlím o tom, jestli budu mít sílu
navštívit zítra maminku. Možná bych jí měl zavolat. Ale jestli není u telefonu,
tak k němu nedojde. Je mi úzko, smutno a prázdno. V hlavě mám
chaos.
Na počátku byl chaos, beztvarý a všetvarý, neuspořádaný, všezahrnující,
nevymezený chaos. Kvantové vření na zdánlivě klidné hladině vesmíru. Skutečná
Prázdnota, skutečné Nic je absurdní. Ale ne chaos. Věčná netmanesvětlo.
Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.„Berešíth bárá Elóhím et
hašamajim vet haárec.“ Mumlám si tu větu jako mantru. Jakoby měla moc
16