Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Nechte jej rozpadat, kámen po kameni, rok za rokem, století po století.<br />
A neříkejte lidem, ať tam chodí! Oni tam pak nechávají obaly od Tatranek<br />
a prázdné petláhve a… tak.<br />
Naštěstí tam zase tak moc lidí nechodí, trousiči obalů se pohybují ponejvíc<br />
kolem Macochy, která má daleko větší „píár“ než Blansek - a je to<br />
vidět. Kdysi jsem snil o tom, že si koupím vzduchovku s dalekohledem<br />
a do ní takové ty šipky s peříčkem, ukryji se na strategickém místě a když<br />
někdo odhodí obal do přírody, střelím ho do zadku. Ale to jsem byl ještě<br />
mladý a měl jsem hloupé nápady a spoustu času o nich snít. Teď už vím,<br />
že takové věci se nedělají, že bych tím ničeho nedosáhl a ještě by mě poté,<br />
co by mě chytli, a oni by mě chytli, protože neběhám moc rychle, stíhali<br />
přinejmenším za přestupek proti občanskému soužití nebo tak něco.<br />
A tak jsem tentokrát nepřemýšlel o vzduchovce, ale prostě jsem vnímal<br />
ty kameny a stromy a mech a trávu a byl jsem zvědav, jestli chytím klíště.<br />
Šel jsem středem po takovém centrálním pahrbku, zkratkou, jako vždy,<br />
když tudy jdu sám nebo s někým, kdo je přiměřeně šikovný, a dorazil jsem<br />
ke skále, kterou bylo třeba sešplhat a dostat se tak na cestu, která ten pahrbek<br />
obkružuje. A koukal jsem se dolů a najednou se objevila nejistota,<br />
obavy a úzkost.<br />
Už více než čtvrtstoletí používám tuto zkratku. Sešplhával jsem tudy<br />
párkrát i potmě a jednou dokonce potmě a <strong>pod</strong> vlivem omamných a psychotropních<br />
látek, zvládal jsem to i po dešti, když sklály a hlína byly mazlavé<br />
a kluzké, dělal jsem to takřka automaticky, bez přemýšlení, jako něco,<br />
co prostě umíte a děláte už strašně dlouho. Ostatně to ani není žádná echt<br />
skaní stěna, jen takový hodně prudký sráz s vhodnými úchyty. Spadnout<br />
by samozřejmě nebylo příjemné, takový pád by nejspíš skončil nějakým<br />
úrazem, při obzvlášť velké smůle klidně i smrtelným, ale nikdy jsem s tímto<br />
úsekem cesty neměl sebemenší problém. A najednou ano! Najednou<br />
jsem si nebyl jist. Nevěřil jsem svému tělu, svým zádům, svým kloubům, či<br />
– lépe a v intencích výše uvedeného – jednotlivé klouby, chrupavky, záda,<br />
svaly a samozřejmě jejich příslušné oblasti v mozku si nevěřily.<br />
81