Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

uspořádat mi svět, oddělit nebe od země, světlo od tmy... Vždyť berešíth
znamená také „ve své hlavě“. V hlavě se mi však nic uspořádaného
netvoří. Umírá ti maminka, Jaroslave, k čemu je ti platné flosofování? „Berešíth
bárá Elóhím et hašamajim vet haárec.“
„Elóhím“ je plurál. Množné číslo. Překládá se „Bůh“, ale jsou to „bohové“.
Či snad „Bohové“? Otec a Matka? Principy…
Ne, Jaroslave, dnes asi nestvoříš nebesa a zemi.
Závidím všem starším než jsem já, jejichž rodiče ještě žijí. Pořád mi nějak
nedochází, že brzy budu... sirotek.
Vchází Sáša.
„Jsi v pořádku?“
„Jo,“ odvětím. „Dal jsem ty sklínky odmoknout.“
Zapaluje si cigaretu a já taky. Už třetí v tahu.
„Um outro dia do diabo,“ zamumlám.
„Cos říkal?“
„Další den na hovno,“ odvětím. „Portugalsky.“
Taky to znamená další ďáblův den. Asi proto jsem si to řekl portugalsky.
Kdo jsem? Kým jsem? A proč? Jsem ďábel? Merda. To bych si moc fandil,
i když jednou se mi zdálo, že jsem ďábel. V tom snu jsem se urputně snažil
být zlý a moc mi to nešlo. Nakonec jsem (coby ďábel) zešílel a tím se vrátil
do lidské reality. Zajímavý sen.
Jeden náš klient je zrovna v léčebně s akutní atakou psychózy. Věří,
že kvůli němu umírají lidé. Možná se pokládá za ďábla, kdo ví? Kdo opravdu
vidí do mysli druhého?
Povídáme si o zvířatech, o životě, o mamince, o úzkosti. Jedno vím a cítím
– nejsem sám. Hrabe mi, mám depersonalizační stavy a deprese, ale
nejsem sám. Kdybych byl sám, úplně, existenciálně sám... sám a samoten
(Orten!)raději nedomýšlet.
Povídáme si se Sášou a pak jdeme do dílny; pustím se do krabiček, ale
moc mi to nejde, protože se mi klepou ruce. Pracuji pomalu. Snažím
se ignorovat rádio. Country Rádio. Fuck of cowboys! Ferda zase povídá něco
o Sovětském Svazu. Docela by mě zajímalo, proč je jím tak posedlý. Pak
změní téma: „Když se práce nedaří, hlásíme se k Chocholouškovi!“ zazpívá.
17