Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

A nyní se dostáváme k tomu nejkontroverznějšímu – k rituálu zničení.
V jeho rámci dochází k symbolické likvidaci nepřítele – mág může zapichovat
špendlíky do fgurky, výtvarně znázornit zničení či potrestání oběti,
může použít i živý literární popis. Cílem je uvolnit co nejvíce nenávisti
a pohrdání, dokud se mágova energie zcela nevyčerpá.
Pomiňme nyní úvahy o tom, zda a do jaké míry kletby „skutečně“
fungují, a zamysleme se spíše nad tím, nakolik je či není sesílání kleteb
bezpečné a nakolik je či není etické. Existuje známá poučka bílých mágů,
wiccanů a některých novopohanů, že vše, co člověk vyšle, se mu trojnásobně
vrátí (teorie zpětného odrazu). LaVey se domnívá, že to je hloupost
– jediné, co člověka může takto dostihnout, jsou jeho vlastní výčitky svědomí,
a proto zdůrazňuje, že člověk si musí být zcela jist, že chce to,
oč žádá, a v žádném případě pak nesmí litovat.
Z pohledu křesťanské morálky je kletba pochopitelně nemorální záležitostí
(zlo je opláceno zlem), nicméně faktem je, že snad každý si někdy
představoval, jak se někomu, kdo mu ublížil, děje něco zlého, rituál zničení
pak nabízí způsob, jak se od takových užírajících představ osvobodit a seslat
je na toho, kdo je svými činy vyvolal. Je třeba podotknout, že satanista,
na rozdíl od mnohých věřících „dobrých“ náboženství, netransformuje
svou zlobu do sadistických fantazií o „božím trestu“, který dotyčného stihne,
nýbrž se sám se stane tím, kdo trestá, a je ochoten přijmout za své činy
plnou odpovědnost.
Sám Anton LaVey píše, že dává přednost kletbám, které vnášejí do života
oběti smůlu – trest je to podle něj adekvátnější a navíc přináší (při pohledu,
kterak oběť kráčí od průšvihu k průšvihu) větší uspokojení. Další
možností, jak naložit s někým, kdo ubližuje, je formulovat přání ve smyslu
věty „Přeji si, aby dotyčný přestal škodit.“ – jak k tomu dojde, tedy zda
se dotyčnému „rozsvítí“ a změní své chování, nebo zda bude nucen odcestovat,
onemocní či dokonce zemře, je přenecháno osudu.
Vzhledem k tomu, že satanisté, ostatně jako téměř všichni lidé zabývající
se tou či onou formou magické praxe, téměř vždy řeší mezilidské
problémy konvenčnějšími prostředky, je třeba poznamenat, že otázka kleteb,
jakkoli „senzační“, je poněkud přeceňovanou záležitostí.
168