Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

„já“, že prázdnota odráží prázdnotu, smrt smrt, oči vedou nikam a tak to
bylo, je a bude a pocit „já“ je jen část toho shluku povětšinou nepříliš estetických
věcí, duchovní složky nevyjímaje. Tohu va-bohu.
V jádru všeho zeje Propast, znělo mi v hlavě v té podivně skutečné chvíli
šílenství před úsvitem, bytosti jsou jen zářící víry matérie kroužící kolem
černé díry – poté, co díra vše pohltí, nastane tma. A ty díry s víry kolem sebe
víří kolem větších černých děr a ta největší černá díra je Bůh a to jsem, či
mohu být, za jistých okolností já sám, což je ovšem skutečnost zcela bezpodstatná.
Tak jako tak v Bohu vše skončí…
Vzpomenuv si tedy na tu hodinu, kdy prázdnota vnímala prázdnotu
a části bez centra a esence vnímaly jiné části bez centra a esence, jsem
svou prázdnotou pozdravil prázdnotu mrtvých a jejich vládců a bylo to
velmi korektní.
Když jsem se odpoutal od mrtvých, vyrazili jsme na další cestu. Minuli
jsme Balcarku, projeli Sloupem a bylo krásně, vápencové skály vystupovaly
ze země jako kosti a já se cítil být doma a bylo mi líto, že do těch míst
zavítávám v posledních letech tak zřídka. Přirozeně si vzpomněl
i na dávný výlet s bývalou ženou, na méně dávnou první „Cestu místy“
a na slova umírajícího rabína o tom, jak to všechno je.
Na chalupě jsme si dali kávu a popovídali, především o bratrových náhlých
kožních obtížích na šlapkách, a také o té chalupě, a já se zaobíral různými
myšlenkami týkajícími se toho místa a vším, co je s ním spojené a ty
myšlenky určitým způsobem souvisely mimo jiné i s touhou po motocyklu.
Načež jsem i s těmi myšlenkami odkráčel do lipové aleje, abych opět
navštívil místa. Pohlédl jsem na východ okem Přícestníku, s krajinou báječně
ladícího kamenného sloupku, který zde před lety postavil jeden
chalupář, a zavzpomínal na lípy, na jejichž kmenech byly informace
ohledně této pozoruhodné stavby. Lípy padly, cedulky zmizely, Přícestník
zůstal.
Jak jsem jej obcházel, všiml jsem si, že jsou k němu připojeny klíče
od auta, což mi připadlo zvláštní a přemýšlel jsem, zdali se nejedná o nějakou
formu obětiny. Pak jsem za Přícestníkem spatřil cosi v trávě.
77