Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Pozoroval lidi pobíhající podél vlaků, nechal se dojímat loučeními milenců,
čas od času tiše poseděl s nějakým bezdomovcem. Vlaky odvážely
cestující k jejich cílům – k lidským cílům. Kojot seděl cíleně a bezcílně, nechával
sebou proplouvat obrazy, myšlenky, smutky i radosti a poznal, že je
to v pořádku. Že život, radost, štěstí, láska či zdraví jsou v pořádku a smrt,
smutek, prohra, nenávist či nemoc jsou také v pořádku. Úspěch i neúspěch,
pokrok i ustrnutí, paměť i zapomnění. Najednou věděl, že dokonce
i zapomnění poznání, jež se v něm v těch dnech zrodilo, a opětovné podlehnutí
temnotám bude v pořádku, přijde-li.
Poznal, že každý z ujíždějících vlaků je Ten poslední.
A vlaky ujížděly dál a dál.
33