Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

K jádru interpretace
Každé čtení v sobě obsahuje interpretaci, ale je také možné se interpretaci
věnovat zcela záměrně, což je oblíbená činnost flosofů. Jak daleko lze v záměrné
interpretaci textu dospět?
Filosofové obvykle interpretují slova jiných flosofů. V případě, že je interpret
co k čemu, lze očekávat, že vstup i výstup celého procesu nabízejí
slušnou míru myšlenkového bohatství, nicméně leckdy je zdroj bohatší než
jeho interpretace (například jsou-li touto interpretací skripta). Můžeme
však udělat další krok, a není to krok neobvyklý, kdy začneme flosofcky
interpretovat neflosofcký text, například poesii či myšlenky nějakého
románu. V té chvíli již může nastat situace, kdy vklad interpreta převýší
myšlenkové bohatství původního textu, často může být „odhaleno“ i to, co
autor ve skutečnosti vůbec nezamýšlel. Dobří autoři jsou si vědomi toho,
že jejich texty činí bohatým především čtenář, a je-li v jejich díle nalezeno
něco, co tam vědomě nevložili, moudře mlčí.
Udělejme však další krok – eliminujme autora původního textu, respektive
autora jako intencionální bytost. To lze učinit tak, že se pokusíme interpretovat
text náhodně vygenerovaný nějakým počítačovým programem
či text dadaistický (na pomezí mezi záměrně vytvořeným textem a textem
dadaistickým leží Burroughsova „metoda střihu“). Zde je již myšlenkový
obsah interpretem aktivně vytvářen.
Dalším krokem pak může být redukce textu na jedinou větu a pak
na jedno jediné slovo. Co se bude v té chvíli s naší interpretací dít?
A co se stane, položíme-li před sebe, coby text k interpretaci, čistý list?
Zůstaneme jen my a tabula rasa.
Hermeneutické osvícení?
30