Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Jsou jednotlivé kružnice těsně za sebou nebo podléhají nějaké zákonitosti?
Nabízí se možnost, že by se mohly řídit stejnými principy jako elektronové
slupky atomu. Potom by bylo možné, že existuje i horní hranice kruhů pekla,
jakási valenční slupka, pokud ovšem ve světě existuje jen omezené množství
objektů, které cyklický démon dokáže zajmout…
Stále ještě nevíš, jaké je tvé jméno, ale dospíváš k závěru, že jsi mohl
být fyzikem, znáš-li tyto termíny. Svojí snahou rozluštit podobu svého
pekla a světa vůbec se dozvídáš i něco o sobě a těší tě to. Kdybys jen nemusel
v pravidelných intervalech přemýšlet o jazyce těch stále se opakujících
zpráv...
Pořád ti však něco uniká. Vytvořil jsi velkolepý model světa, ale nemůžeš
přijít na něco mnohem bezprostřednějšího. Stále častěji se zachvíváš silnými
pocity déjà-vu, jež připisuješ svým úvahám o věčném návratu. Jako
bys už někdy toto vše řešil. Jakoby klíč, který hledáš, byl již někdy dříve
nalezen.
Z neviditelného reproduktoru opět zazní jakési varování a s ním přichází
poznání, které se tak dlouho dralo na povrch. Zasměješ se, poprvé
od věčnosti hlasitě, byť tvůj hlas zní ochraptěle a jazyk se ti lepí na patro.
Několik lidí se ohlédne, okamžitě však pokračují ve své práci. Automaticky
zacvakneš zdroj do šasi a položíš je na pás.
Pokud nikdy nepřijde žádná pauza, nemohou mne potrestat! křičíš v duchu
– a pak i nahlas. Tvé tělo ale stále ještě pracuje. Téměř se rozpláčeš
poznáním, že zatímco jsi po aeony promýšlel flosofcký obraz světa, unikala
ti skutečnost, že můžeš kdykoli přestat s tou nesmyslnou prací.
Na okamžik tě vyděsí představa, že už nedokážeš ovládat své tělo, že tvé
ruce budou dál a dál, donekonečna, osazovat další a další šasi. Přinutíš
se přestat a překvapí tě, jak to bylo snadné. Poodejdeš a s úlevným výdechem
usedneš na podlahu. Jsi ztuhlý nesmírně unavený. Vzhlédneš a vidíš,
že na tvé pozici již stojí někdo jiný a apaticky koná tvou práci.
Zavoláš na něj ať přestane, ať si udělá přestávku hned a třeba napořád.
Vždyť tady nikdo nikoho ve skutečnosti nekontroluje! Snažíš se mu vysvětlit
vše na co jsi během věků přišel. Ohlédne se, jen jednou, a ve tváři má nechápavý
výraz. Dívá se na tebe jako na blázna. Je ti povědomý. Opět ten
93