Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

pocit, že se to vše už stalo. Mluvíš i k dalším, ale nikdo neposlouchá.
Pokud se někoho dotkneš, na okamžik ztuhne, pak ucukne a vrátí se
ke svému zbytečnému, sisyfovskému úkolu. Připomíná ti to, že bys měl
ověřit alespoň něco ze svých teorií. Obcházíš linku ve směru pohybu pásu.
Na jednom místě, tak, jak jsi předpokládal, jedna dívka kontroluje každý
dvacátý televizor. Zaposloucháš se do zpráv. Poznáváš španělštinu a sleduješ
půlminutový šot o havárii autobusu. Přemýšlíš, zda má s tebou nějakou
souvislost, cítíš osten jakési vzdálené bolesti, ale nemůžeš si vzpomenout
na nic konkrétního. Snad jsi při té havárii zemřel nebo jsi ji
způsobil. Jdeš dál a vidíš, jak jsou smontované přístroje zase rozebírány,
jednotlivé části pečlivě ukládány do krabic a odnášeny do skladu. Odtud je
druhý skladník vozí na počátek pásu, kde jsou rozbalovány a distribuovány
na jednotlivé pracovní pozice. Napadá tě, zda ostatní vidí své peklo
stejně, nebo je to jen tvoje soukromé duševní ztvárnění tohoto otroctví.
Druhá možnost ti připadá reálnější.
Za absurdní výrobní linkou se zřejmě ukrývá jakási pravá podstata této
smyčky, kterou si každý přetvoří podle svých vlastních představ o opakujícím
se utrpení.
Všimneš si, že i když konce linky nedohlédneš, odevšad vidíš dveře, jediné,
zavřené dveře, které jsi měl celou dobu před očima. Obyčejné bíle natřené
kovové dveře. Přemýšlíš, kam vedou.
Do dalšího kruhu, možná do nicoty nebytí nebo naopak do světa tam
venku, do světa zdravého rozumu? Nebo přímo k Bohu? Třeba to bude jen
jiné peklo, ale já už vím, jak uniknout! Dozvím se kým jsem? A snad tam
na mne čeká i doušek vody. Tak či tak – tady již nemám co pohledávat!
Přijdeš k nim. Napadá tě, zda bys nemohl toto peklo zastavit nějakou
akcí, či se o to alespoň pokusit. Postavit se cyklickému démonu. Osvobodit
se, vykročit z kruhu je jedna věc, ale přerušit jej? Přerušení jednoho kruhu
by mohlo přerušit všechny kruhy, napadne tě. Mám na to právo? A mám
na to sílu a odvahu? Ovládne tě strach z trestu. Z nelítostného trestu pána
časů. Ze smyčky, z níž by nebylo úniku – trestu, který by mohl být ještě
horší než vše, co jsi zde prožil.
94