Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

pak lze Posvátno či Boha také vnímat jako druh sdílené všelidské zkušenosti).
Ale co je to „to“, co uskutečňuje Boží vůli nebo se jí protiví, pakliže „já“
je prázdným průsečíkem, který je navíc zcela determinován všemi těmi
zmíněnými vlivy? Možná to nějak souvisí s harmonií celé té sítě, možná je
tedy celá ta záležitost vlastně estetická v onom antickém platónském
smyslu, kdy Dobro a Krása spolu, coby věčné ideje, těsně souvisí. Pravá či
Boží vůle nastoluje harmonii, inspiruje druhé, přináší radost a snižuje
utrpení cítících bytostí. Boží vůli koná ten, kdo harmonizuje či zdokonaluje
celou tu zašmodrchanou síť společenských, biochemických, enviromentálních
a jiných vlivů. A pokud se síly lokálně vyrovnají, může nastat
„stav beztíže“, kdy je uvědoměna prázdnota v centru a tudíž satori.
„Náboženství je vzdychání utlačovaného tvora, srdce nelítostného světa,
duch bezduché situace. Je to opium lidstva. Pravé štěstí lidu vyžaduje
odstranění náboženství jako iluzorního štěstí.“ napsal Marx – a měl pravdu,
pakliže měl na mysli náboženství jako sociální instituci sloužící k posilování
určitých mocenských ohnisek sociální sítě na úkor prostých lidí.
Odměnu v nebi jako ideologické šidítko je třeba jednoznačně zavrhnout
ve prospěch Ježíšových slov „Neřeknou: 'Hle, je zde' anebo 'Hle, je tam.' Pohleďte
přece, Boží království je mezi vámi.“ (Lk 17:21)
Svou úvahu zakončím zenovým příběhem:
«Bessui napsal jednomu ze svých žáků, který umíral, dopis: „Podstata
tvé mysli není zrozená, tak ani nikdy nezemře. Nemá existenci, jež je pomíjivá.
Není prázdnotou, jež je pouhým prázdnem. Nemá barvu ani tvar.
Nezažívá slasti ani netrpí bolestmi. Vím, že jsi velmi nemocen. Jako dobrý
student Zenu hledíš své nemoci zpříma do očí. Možná nevíš přesně, kdo to
trpí, ale polož si otázku: Co je podstatou této mysli? Uvažuj jen nad tím.
A víc nebudeš potřebovat. Vzdej se touhy po čemkoli. Tvůj konec, jenž je
bez konce, je jako sněhové vločka tající v čistém vzduchu.”» *
* Ze sborníku ZEN 3, vyd. CAD PRESS, Bratislava v roce 1989.
224