Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

„Jaroslav se v poslední době dost zhoršil. Je pomalý, nešikovnější než
obvykle, rychle se unaví. Prý má nové léky, ale chtěla bych se zeptat, jestli
za tím nemůže být něco víc.“
„V poslední době se jeho úzkosti a deprese hodně zhoršily, souvisí to
s jeho nemocnou maminkou. Nasadila jsem mu Zolof a chvíli potrvá, než
si na něj zvykne,“ odpoví Lada s povzbuzujícím úsměvem ve tváři.
„Nepotřeboval by na ten problém psychoterapiíí?“ zašveholí vysokým
hlasem Richard.
„To bys měl vědět nejlíp ty,“ ozve se Andula, vedoucí sociálního centra.
„Pokud vím, je tvůj.“
„Nějak jsme k sobě zatím nenašli cestu,“ prohlásí Richard s už o poznání
menším nadšením. „Sice se podílí na časopisu, dodal nám nějaké články...“
„Psychoterapii už zařizuji,“ podotkne Lada.
Richard se zatváří dotčeně.
„Mohl mě oslovit se svým problémem. Sám jsem mu tuto možnost nabízel,
ale řekl, že ji nechce využít.“
„Což dokazuje, že to má v hlavě v pořádku,“ špitne paní Mona vedle sedící
Sáše. Ta se uchichtne.
„A v čem vidíš hlavní problém chladu mezi vámi?“ ptá se Kateřina, další
z mladých pracovnic sociálního centra. „Možná byste k sobě měli najít cestu
právě skrz ten časopis...“
„To už jsem zkoušel. Ale on je takový uzavřený. Byl jen jednou na redakční
poradě, přinesl články, poznamenal něco k designu časopisu a dál
se o to nestaral. Ale ty texty byly zajímavé.“
„Jaroslav pěkně píše,“ přisvědčí Lada.
„On je dobrý přes ty počítače. Možná bych s ním mohla pracovat
na podporovaném zaměstnání,“ začne Ondřejka.
„Já myslím, že by to bylo v této chvíli předčasné,“ poznamená Lada. „Je
hodně rozkolísaný.“
Ještě, že ho tu máme, pomyslí si Sáša. Nebýt jeho, nevím, jak bych si
poradila s tou zbytečnou databází kontaktů s klienty.
„Ale pokud nezvládá práci, mohli byste upravit rehabilitační plán,“
navrhuje Richard.
21