Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Spinoza tedy tvrdí, že oprostíme-li se od empirického poznání kontingentních
věcí, a zaměstnáme se poznáváním obecných pojmů a idejí,
které však stále podléhá času, můžeme čas od času dosáhnout intuitivního
zření, kdy radostně poznáváme pod způsobem věčnosti, neomezováni
prostorovými a časovými vztahy.
Všimněme si, že determinismus ve Spinozově (a i ve většině jiných) pojetí
souvisí s kauzalitou a tím s časovostí (účinek následuje po příčině), je
možný pouze v čase, to jest tam, kde lze hovořit o trvání. Věčnost, na níž
se podílíme poznáváme-li „třetím způsobem“, je bezčasová, tudíž není součástí
deterministických soukolí, a lze říci, že v ní je duše od determinismu
osvobozena.
Spinoza samozřejmě nebyl prvním flosofem, který se vydal touto
cestou, obdobnou flosofckou mystiku – zkušenost s vytržením duše
k Jednomu, coby důsledek správně zaměřeného flosofování, nacházíme
u novoplatóniků, více mysticky a nábožensky postupovali gnostikové
a jako jistý spodní proud zůstávala myšlenka individuální cesty k duchovnímu
poznání či vykoupení v evropském myšlení, navzdory převládajícímu
křesťanství a jeho cestě nezasloužené spásy, přítomná stále (zatímco
v buddhistických zemích se naopak znovu a znovu vlamoval do původního
„ateistického“ a individualisticky pojatého učení o vysvobození vlastními
silami klasický teismus a spiritualita spásy zvenčí).
U Spinozy je zajímavé, že podle všeho zůstává čistě na poli flosofe
a nesnaží se vypomoci si žádnou náboženskou či magickou technikou, jako
tomu bylo například u Prokla a zřejmě i u Plótína (viz [2]).
Srovnejme nyní Spinozovu koncepci se zen buddhismem, jak jej podává
D. T. Suzuki, podle nějž je zen protikladem všeho, co se nazývá vědou nebo
vědeckostí. Zen je osobní a konkrétní, věda neosobní a abstraktní. Neosobnost,
protože je abstraktní, nemá co činit se zkušeností jedince. To, co
je osobní, je jedinci naopak zcela vlastní, a neznamená nic bez vlastního, tj.
individuálního a konkrétního, zážitku. Slova slouží jako prostředek, kterak
se dobrat k ryzí mimoslovní zkušenosti; stanou-li se cílem, zatemňují
prožívání. Zen dle Suzukiho směřuje k zážitku původní neoddělenosti, zrušení
rozdělení na subjekt a objekt (Buber by v této chvíli připomněl, že ve-
27