Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Smlouva s Ďáblem
Před časem jsem se díval na dokumentární seriál o drogách, v němž, respektive
ve všech jeho dílech, bylo neoddělitelnou součástí testování těch
či oněch nebezpečných substancí na zvířatech, především na potkanech.
A já jsem si řekl: „Ty vole, Kojote, my jsme tu smlouvu s Ďáblem fakt
uzavřeli! Opravdu jsme to pitomé jabko sežrali. I s navijákem...“
Samozřejmě jsem měl na mysli lidstvo a samozřejmě jsem to měl
na mysli metaforicky. Metafory, tedy ty dobré, se nicméně vyznačují tím,
že jsou velmi výstižné, a v tomto směru je biblický příběh o ovoci ze stromu
poznání pravdivý až hrůza. A myslím, že možná i vím, kdy k tomu došlo.
Podle jihoafrického antropologa Davida Lewis-Williamse počátek neolitu,
tedy vznik zemědělství a chovu dobytka, není důsledkem potřeby čistě
praktické, tedy snahy o lepší přísun potravy (které bylo pro lovce a sběrače
v té době k dispozici relativně hodně), nýbrž duchovní, což je velmi zajímavé
hledisko: Lewis-Williams tvrdí, a je schopen to doložit, že pěstování
obilí předcházely stavby složitých blízkovýchodních rituálních komplexů,
které vedly k postupnému přechodu od sběračství k zemědělství proto,
že po dlouhou dobu na stejném místě pracovalo velké množství lidí, kteří
tak museli změnit strategii obstarávání potravy. Zkrocení původně
divokých zvířat bylo zase dle tohoto badatele zpočátku prestižní záležitostí
náboženských specialistů či, v obecném pojetí toho slova, šamanů, kteří
vlastnictvím ochočené lovné zvěře viditelně demonstrovali svou moc.
I toto Lewis-Williams dokládá četnými antropologickými paralelami. Neolitická
revoluce tedy vznikla z duchovních důvodů, a otázka, komu vlastně
byly ty rituální komplexy určené, rozhodně není od věci.
Pak už nastal nezadržitelný běh dalších událostí – vznik soukromého
majetku, společenských tříd v pravém smyslu slova, zotročování zvířat
i lidí, vznik království a později říší, války... ale také poznání a pokrok.
189