Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Jasně, pomyslí si Sáša. Ofciální plán je na lepení krabiček, ale má jim
vysvětlovat, že i přes svou relativní nešikovnost je Jaroslav skvělé „děvče
pro všechno“ a dokáže zastoupit víceméně kohokoli z ostatních klientů
– s výjimkou práce na řezačce.
„Můžeme o tom uvažovat, jen jsem chtěla vědět, jestli to má smysl.
Za jak dlouho překoná ty potíže:“
„Tak týden, čtrnáct dní,“ odvětí Lada.
„Přemýšlela jsem, že bych ho vzala na smlouvu,“ řekne Sáša.
„A myslíš, že by zvládl pracovat šest hodin?“ ptá se Richard.
„Teď ne, ale než se to zhoršilo, tak asi ano.“
„A jakou práci zastane teď?“ otáže se Béďa.
„Je pomalý a unavený,“ zopakuje Sáša.
„Možná by bylo lepší, kdyby byl ještě chvíli doma,“ navrhne Lada.
„Mám pocit, že potřebuje nějaký kontakt. Hodně rozebíráme jeho
problémy s maminkou.“
Richard se zatváří velmi dotčeně.
Že nejsem zticha! Zanadává si v duchu Sáša.
„Takže ty jsi vlastně jeho klíčový pracovník,“ podotkne Andula a upře
na Sášu pohled. Ty dvě se nemají příliš v lásce, ale to platí o vztazích
ve sdružení v podstatě obecně.
„Prostě potřebuje nějakého důvěrníka, žije sám, s bratrem moc dobře
nevychází, návštěvy u maminky jsou pro něj dost traumatizující.“
„Je to s ní tak zlé?“ zeptá se blondýna Ivka, nové děvče v sociálním
centru.
Sáša mlčky přikývne.
Richard se podrbe v řídkých vousech. „O tom by měl hovořit spíš
se mnou, ale pokud už jste v takovém kontaktu... Nenapadlo tě zkontaktovat
jeho rodinuůůů?“
„Jeho matka vůbec neví, jak na tom Jaroslav je. Nechce ji tím zatěžovat.“
„Jaroslav je docela zajímavý případ. Vlastně není ani náš typický klient,
i když tu máme Martinu a ta taky...“ začne Richard.
„Jaroslav je ovšem rozhodně snesitelnější,“ ozve se odněkud pološeptem
do ticha.
22