Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

chápat jako pět základních vrozených nastavení morální mysli, dospívá
k závěru, že liberálové a demokraté akcentují intuice pramenící z některých
morálních receptorů a ignorují jiné. Liberálové upřednostňují péči
a spravedlnost, opovrhují autoritou a čistotu považují za mravně irelevantní.
Jsou otevřeni novým ideám a kreativní, posunují společnost dál.
Konzervativně orientovaní lidé zdůrazňují, jak křehká je soudržná pospolitost
a jak těžké je ji vybudovat. Protože komunity se silnými vnitřními
vazbami jsou z hlediska kulturní evoluce důležité, Haidt považuje
konzervativní pohled na svět za přínosný. (Haidt, 2008 a Haidt, 2010)
Ze stejného důvodu vidí pozitivní roli náboženství v dějinách lidstva. (Haidt,
2007) Princip čistoty v morálce odpovídá „etice božskosti“ psychologa
a kognitivního vědce Paula Blooma. Ten rozlišuje tři styly myšlení, a v návaznosti
na ně tři různé etiky: etiku autonomie, jež je charakteristická pro
naši kulturu a je spojená s představami o právech, rovnosti a svobodě, dále
pak etiku společenství, pro niž jsou charakteristické hodnoty jako povinnost,
sounáležitost, hierarchie, status a vzájemná závislost, a konečně
zmíněnou etiku božskosti niž jsou relevantní pojmy čistota, svatost, znečištění
a hřích. (Bloom, 2009)
Etika božskosti se týká oblastí, jež v nás vzbuzují morální odpor i když
by z racionálního hlediska měly být morálně neutrální. Pro takový prožitek
se užívá anglického termínu „moral dumbfounding“ a Paul Bloom jej
vykládá na příkladu rodiny, jejíhož milovaného psa Fida srazí a zabije auto
a otec rodiny navrhne, že si jej dají k večeři. (Bloom, 2009) Odpor, který
se objeví, stejně jako odpor, který se objeví například v případě zneuctění
nějakého symbolu (kupříkladu vlajky) spadá do kategorie Bloomovy etiky
božskosti a „podráždění“ Haidtova receptoru morální čistoty. To, o čem pojednává
Jung, lze pokládat za totéž na kolektivní úrovni – vina spadá
na celý národ v podobě morální poskvrny a týká se i lidí, kteří z hlediska
ostatních „receptorů“ zůstali bez viny.
Haidtův poukaz na to, že morálka nesestává jen z principu spravedlnosti
a péče, ale že potřebujeme i ostatní hlediska, je nesmírně důležitý
pro možnost vzájemné komunikace mezi liberálně a konzervativně smýšlejícími
lidmi a je důležitý jako nástroj seberefexe stoupenců idejí, jejichž
98