Divný obraz a divní vězňové: poznámky pod čarou života.

Pohleďte přece, Boží království je
mezi vámi!
Jen máloco změní pohled člověka na problematiku identity tak účinně,
jako užívání psychofarmak. Psychofarmaka jsou v tomto ohledu mnohem
zajímavější než drogy, míněno ty rekreační či psychonautické.
Proč? U drogy lze stále ještě držet iluzi nějakého základního stavu mysli,
přičemž stavy mysli ovlivněné drogou jsou – vůči tomu hypotetickému
(a jak uvidíme dále, ve skutečnosti patrně neexistujícímu) základnímu
stavu mysli – vnímány jako změněné.
Psychofarmaka však dokáží vírou v tento bájný základní stav mysli
pořádně otřást. Přestože i dlouhodobé užívání nějaké drogy, třeba alkoholu,
zcela změní nastavení mysli, doslova přebuduje mozek, stále zde zůstává
přítomna, tu více, tu méně zastřená víra v nějaký původní stav mysli,
která se projeví ve chvíli, kdy závislý začne se sebou „něco dělat“, tedy začne
abstinovat a myslí to vážně. Obvykle se chce „vrátit“ tam, kde byl
předtím, než droze propadl.
To do značné míry platí i o anxiolytikách, tedy psychofarmakách sloužících
k okamžitému uklidnění, což jsou dnes především benzodiazepiny
jako Lexaurin, Neurol, Xanax apod. Tuto třídu léků nemám ve svých
úvahách o psychofarmakách na mysli, patří spíše do výše uvedené kategorie
drog s okamžitým účinkem.
U psychofarmak je to však jiné. Stav mysli, který vyvolal, ať už právem
či nikoli, nutnost jejich užívání, by sám o sobě měl být chápán jako změněný,
totiž chorobný. Pokud například člověk myslí převážně jen na sebevraždu,
není schopen se soustředit a je zmatený, přičemž po několika
týdnech užívání antidepresiva se jeho stav změní, natolik, že už nemyslí
jen na sebevraždu, dokáže se soustředit a je méně zmatený, lze jen těžko
říci, že první stav byl jaksi „přirozený“ a druhý je „přirozený méně“, při-
219